Vánoce  se pomalu blíží a já se v myšlenkách se vracím do dob našich babiček a dědečků a snažím se i svým dětem zprostředkovat vánoční atmosféru, kterou jsem nasál v dětství. Ježíšek se blížil, když kuchyň byla provoněná cukrovím, směli jsme jíst jen rozlámané kousky a maminka se marně snažila ukrýt krabici se všemi dobrotami. Zamčené skříně ukrývaly tajemství, která lákala k odhalení. Na Štědrý den byl vždy pokoj rezervovaný pro Ježíška a po večeři zazvonil zvoneček, který byl znamením, že nás navštívil Ježíšek. Rozzářený stromeček, prskavky, dárky a chlad z pooteveného okna, které Ježíšek nezavřel mám stále v sobě. Vánoce u babičky byly trochu jiné a pro naše dětské oči neméně krásné. Na stromečku nesvítila elektrická světýlka, ale svíčky ve skřipcích, nebyly tam skleněné koule, ale jemné ozdoby navlékané s korálků, zabalené ořechy do staniolu, malá jablíčka, některá nakrájená na plátky s hvězdičkou uprostřed, dřevěné spiráky- hobliny a z cukroví zavěšené želé. Dodnes zavěšuji na stromek několik ozdob po babičce jako vzpomínku  a každý rok připravuji několik hoblin na ozdobu a hvězdu na špičku máme spoustu let stejnou.

Pro ty kteří by měli zájem, mohu zaslat ozdoby podobné těm, kterými zdobyly stromečky naše babičky a které jsou vyrobeny nástroji, pocházejícím ze stejné doby.