Milujeme své děti nadevše a dle svých možností jim snášíme modré z nebe.V případě,který mám na mysli,má toto modré z nebe podobu malých či větších motokár či čtyřkolek.Dnes se dají lehko koupit,v době,ve které jsem vyrůstala já,nebylo nad tátu kutila.Dokázal sestrojit snad všechno co jezdilo,plavalo nebo, létalo.Takže ani já s bráchou jsme nebyli ochuzeni o solidní motokáru.A moje děti o domáci minitraktůrek,též dědečkovy výroby.Ale směli jsme jen na polní cesty.Jezdit někomu pod okny,asi by nás táta-a nejen ten náš-hodně brzy přerazil.Krátce po Štědrém dnu mne rachot motoru před okny  dokázal zvednout z křesla a pátrat,co se kde děje.A hle,maminka z ulice o pár metrů výš přišla téměř na návštěvu,nastartovala malé rachotící cosi a děcko mohlo drandit,co nádrž dovolila.

Tak jsem zvědavá,kdo to dýl vydrží.Jestli já,nebo sousedi,kteří oba pracují na směny a místo zaslouženého klidu poslouchají řev motoru,vracející se v  pravidelných intervalech.Tomu povyražení v tiché ulici konkuruje už snad jen letiště,a to tady máme taky.I když jen polní a místní ptactvo vylétá nepravidelně,to podle toho,jak jim přijdou či dojdou peníze na letecký benzín.

Proto prosím,až budete chtít zas někdy splnit svým dětem jakékoliv přání,zamyslete se,co si asi tak přejí Vaši sousedé.