Všeobecně známým trendem dnešní doby, je zdravá strava, pitný režim a pochopitelně přiměřené množství a kvalita pohybu....vždyť to známe vši(e)chny :-)

My čtyři děvčata, která držíme tak nějak spolu už pár let stejnou stopu, se vždycky rády sejdeme, pokrafáme a postěžujeme si vzájemně na celý svět. Co se ale týče "zdravého životního stylu", jsme v tomto ohledu každá absolutně jinde. Řekla bych, že je tím pádem dost zvláštní, že si v ostatních oblastech velice dobře rozumíme.

Před týdnem jsme byly na obědě a už podle toho co si každá z nás objednala bylo vidět, kdo ten zdravý životní styl "žere" na max. a kdo na min. Když to shrnu, tak debata nás třech nad César salátem a naše předhánění se, která kdy a kolik namakala na kole, na aerobiku, na lezecké stěně, na spiningu, plavání atd.působilo celkem vtipně. Naše čtvrtá kamarádka Káča totiž mlčela, protože byla zcela zaujata plným talířem svíčkové "se šesti". Když jsme se vyčerpaly (jídlem pochopitelně ne) a dál už jsme neměly ani jedna co přihodit do placu, vzala si slovo Káča, která s plnou pusou zrovna narvaného knedlíku pronesla historickou větu:"...no já sem byla cvičit vloni, takže letos rozhodně nepudu...!"

Protože je Káča z nás nejhubenější, propíchly jsme jí nenávistnými pohledy a se závistí jí vyčetly i ten poslední knedlík na talíři. Život je mrcha. Že zrovna my vybraly tu krátkou sirku a na každé shozené kilo musíme dřít jako krávy :-)