Já nevím, čím to je, ale opravdu to tak je a myslím, že to stojí za to, abych se o to s Vámi podělila.V pubertě jsem trpěla anorexií a i když už jsem potom nevážila 39 kg v riflích a ve svetru, tak přesto jsem až donedávna žila v představě, že jsem "nechutná koule tuku" a že jsem "asi to nejodpornější stvoření na světě".V srpnu tohoto roku jsem ale propadla tvoření bižuterie a hned jsem se vrhla na Fler. A Fler mě úplně pohltil. Už jsem tu prodala trošililinku kousků svého zboží a kromě toho prodávám také mimo Fler a tak jsem pořád nucená vyrábět dál a dál a vymýšlet dál a dál nové šperky. A tak jsem začala v hlavě nosit takové myšlenky jako: "Musím si koupit nové balení drátku." "Musím hodit objednávku na poštu." "Přišly mi už peníze?" "Do zítřka musím udělat ty náušnice." atd., atd. Ne, že bych dřív neměla starosti a povinnosti... Ale Fler mě opravdu tak jaksi pohltil, že jsem si až před pár dni uvědomila, že už tak dlouho jsem v hlavě nenosila myšlenku na to, jak nemám ráda své tělo.Nevím, jak je to možné, ale asi to bude nějaký pozitivní vedlejší efekt Fleru a celého mého tvoření, kterému jsem tak propadla. Možná to bude tím, že jsem spokojená se svoji prací a vidím, že lidé oceňují moji práci a vůbec přitom nezáleží na vzhledu. A přitom i dřív jsem měla pocit uznání své práce (studijní úspěchy). Tak Tak já nevím, čím to je. Třeba v tom má prsty Fler a má tvorba...A nebo jsem konečně dostala rozum…Ať už je to jakkoliv, přišlo mi to tak zajímavé, že jsem Vám musela sdělit, jak třeba může tvoření pozitivně působit na lidskou psychiku a s čím vším nám takové tvoření pro radost a z radosti může pomoct.