Velikonoce jsou svátky, které již voní jarem. Ráda zdobím dům velikonoční výzdobou, do vázy dám zlatý déšť a kočičky, do ošatky vajíčka a na tác pečeného beránka a kynuté jidáše.

Jednou se mi podařilo přejít z Vánoc rovnou do Velikonoc a to, když jsem po Vánocích odjela do Brna a vrátila se na Velikonoce a s překvapením zjistila, že stromeček je ještě plný ozdob a řetězů. Chvíli jsem zauvažovala, že by ještě třeba pár měsíců vydržel, ale představa, jak v létě chodíme kolem vánočního stromku, byla fakt divná.

Obchodní domy si s přechodem na velikonoční výzdobu hlavu nelámou, uklidí z regálu vánoční kolekce a hned na jejich místo nastoupí zajíčci a kuřátka. Jednou jsem takto s předstihem koupila velikonoční čokoládové kalendáře, dobře uklidila a našla je pro změnu na Vánoce.

Malování vajíček je tradice, kterou jsem předala dcerám, ale zjišťuji, že jsem dříve kupovala třicet kusů, potom dvacet a loni stačilo deset. Dcer máme pořád stejně, tím to není, ale hoši si raději dají něco tekutého, než vajíčko do kapsy.

Je zajímavé, že básničky, které s Velikonocemi souvisí, si koledníci pamatují velmi dobře, asi protože, čím delší, tím je delší výprask.

Klasická koleda: Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný! Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, šak vám za to slepička snese zase jiný, v komoře v koutku, na zeleném proutku.

Prošla svým vývojem a již jsem slyšela i novou verzi: Hody, hody, doprovody, dejte aspoň litr vodky, nemáte-li vodku, tak nám dejte stovku.

Mám ráda pohlednice od Josefa Lady a nějak si nedovedu představit chlapečka, jak stojí s velikou pomlázkou plnou mašlí a za zády má litrovku vodky nebo v ruce platební kartu.

Přeji vám krásné a veselé Velikonoce, plné tradic a radosti, hodně sluníčka a hlavně zdraví.