Nechala jsem se trochu vyprovokovat, stejně si další drátovací blog slibuji už dlouho.

Vlastně za to může Antifler - spousta lidí totiž nedokáže pochopit, proč jsou nováčci s výrobky, které opravdu jsou na hraně, kritizováni. Jsme dospělí lidé a měli bychom každý zvážit, kde jsou hranice. Někdo soudnost má, někomu to je potřeba říct (ale učit se musí sám). Ano, každý jsme nějak začínal, ale rozdíl je v tom posoudit, zda výrobek už je k prodeji, zda jím obdaruji kamarádku, nebo zůstane doma v krabiččce. Ale NAUČIT SE jakoukoliv techniku tak, aby to bylo k prodeji, to je zájem tvůrců, tedy potenciálních prodejců - ne ostatních prodávajících nebo Fleru či Antifleru. Není to jen jít na kurz, nebo si vzít knížku, udělat první věc a šup s ní na Fler - třeba si ji někdo koupí... Jsou to roky dřiny a potu, tréningu, někdy pláče i zuření...

Než jsem dala k prodeji první vajíčko, uteklo opravdu hodně vody a počet rozbitých a zničených kousků ani nepamatuji. Dělala jsem do té doby, než to bylo k světu - ne podle názoru jiných, ale podle mne.

Textově to nebude nic světoborného, obrazově postupně ještě něco přidám.

Blesk - ano, vím... Chtělo by to přefotit, ale už není co :-) - většinu kraslic odnes čas.

Některé vzory jsou uloženy v depozitu Cechu dráteníků, jiné jsou součástí největší světové sbírky drátovaných kraslic v Muzeu kuriozit v Českém Krumlově (organizoval pan Musil). Něco málo můžete ještě vidět zde na Fleru.

Ale kdo ví, třeba jednou bude ošatka opět plná.

A tady je moje první vajíčko - občas se mnou cestuje na kurzy.

Když někdo zoufá - "tohle předsi já nikdy nemůžu zvládnout" - nastoupí a vždy spolehlivě zabere.

Léčí opravdu dobře :-)

Děkuji za respektování autorských práv - zejména posledního vzoru :-)