Vzhledem ke geografické poloze našeho domu ( viz. Obrázek), by člověk řekl, že nám může hrozit maximálně sesuv kamenů a ne velká voda. Ale to je omyl.

V pátek odpoledne nám začala voda nenápadně prosakovat betonovým schodem těsně před prahem. Tím, že máme vybudovaný celkem spolehlivý systém odvodnění a sběrných kanálků, jsme byli v klidu.Ovšem později, mi již Kája volal, že malý čůrek si už našel cestu k nám domů a asi bude u nás bydlet.

Později jel pro mě Kája do Ostrova a mezitím se okolí našeho domu změnilo v bažinu, kterou by nám i podloudní převaděči z Majora Zemana záviděli. Když jsme dočvachtali domů, uvítal nás krásný a romantický odlesk vodní hladiny. Bazén se nám vytvořil v polovině domu, kde už léta plánujeme dorovnat velký schod. (jak je vidět, lenost se i vyplácí)

Po vynosení 10 kýblů vody, jsme šli zkontrolovat odvodňovací kanály, ale chybu, která se někde stala, jsme neobjevili.

Po půlnoci, kdy v rozhlase neustále hlásili, jak toky kulminují, vystoupal náš nový potok na 3. stupeň  a zasedla povodňová komise. Nařídila jsem si budík a intervaly vstávání se bohužel rychle zkracovaly z původních 2 hodin na půl hodiny. Po 20 kýblech jsem už ani množství vody nepočítala..Kája chtěl vstávat se mnou, ale budík asi raději neslyšel, ale vždy se spolehlivě probudil, když jsem začínala usínat a ještě ze spaní vykřikoval, že jde nosit kýble J.

Za úsvitu jsme vyrazili na výlet po kanálech. A že jich nemáme málo. Před i za domem studny, mezi nimi vypracovaný systém kanálů a k tomu ještě si  shánčlivý sudetští Němci přiváděli trubkou vodu z druhé strany kopce. Jenže jsme nezjistili nic. Ještě jsem obkroužila zadní zahradu a ejhle, potok! Vesele si zurčí a vyvěrá v mých nově vysazených jahodách. Po šesti metrech se tajemně ztrácí, aby mohl se vší silou vyvěrat před vchodem.

Takže máme nový kanálek a už jen sušíme dům, boty, kalhoty a mraku ponožek a přesvědčujeme kočky, že už opravdu můžou domů bez mokré tlapky.