Zdravím vás všichni, to jak si tu budu dnes plácat játra úzce souvisí se sebeláskou ve velkých velikostech(a fakt tim nemyslim vel.38) O tom jak z ulity ven a to jak u mě osobně to nakoplo nejen sebevědomí ale i rozjelo mozek.

Rozhodně se tím nechci dotknout štíhlých dam-to jen tak pro pořádek.

Vždy jsem byla silnější, ale po sedavém zaměstnání, třetím těhotenství a vlastní lenosti (tu štítnou žlázu už beru jen jako bonus) jsme se vyšplhala na nehoráznou vel. 50-52...(Jako namlátila bych si když jsem u vel.44-46 řešila jak sem strašně tlustá...)

Měla jsem pocit, že prostě nemužu vylézt z domu a když tak tak jedině jako těžký příznivec Depeche mode- černá barva všude a na všem... Jako správný přívrženec hnutí "Chci zhubnout, ale vlastně jen melu hubou" jsem odborné články hodnotila s kávičkou a dortíčkem...to pak může člověk večer brečet z čeho je tlustej, že jí celozrnné pečivo a lososa se salátem..no ono když se to zazdí čokoládou..... Takže ideální stav, ve zkratce: nenávidím se- nemůžu se vidět- zhubnout chci, ale vzdát pohodlnosti se mi nechce...

Ale pak jsem se díky kamarádovi a osobnímu rozvoji dovolila začít se mít ráda už teď, ne až zhubnu , nebo obleču ty džíny co se do nich ted narvu po kolena (a pak i přes skoky snožmo mrchy prostě nepovolej....) Že si nemusím nic zakazovat a hlavně že hlava je to co naše hubnutí ovlivňuje ve velkém..

Velmi pomaličku jsme si v sobě odbourávala to co si nesu od dětství= sebevědomí těžce pod bodem mrazu . A pak jsme objevila plus size modeling v zhraničí a ukázky u nás (rozumějte plus size- jako opravdu hodně velký holky) Došlo mi,že zhubnout můžu, když zaberu a překonám hlavně sebe, ale dobře vypadat mohu už i teď. Že to prostě nemusím celý zakopat a vzdát a chodit do jednoty ve starym tričku a pantoflích.

Našla jsem i u nás v ČR společenství sebevědomých různě baculatých žen a jejich "obdivovatelů"  jako např. Silná madame, baculky a boubelky atd. s tipy na oblečneí a mnoho dalšího ....a začalo mi být lépe-dejme tomu, že hlavu jsem uzdravila.  Začala jsme se mít ráda a užívat si život i když jsem jaká jsem. Pozvolna mi váha jde dolů protože jsme začala více chodit ven a sportovat s dětmi, ale neřeším žádné kalorie a gramy, snažím se žít zdravě ale hlavně spokojeně.

A pak přišel náš projekt Jalili...tak jednoduše...Celé to začalo jedním dnem- mám ráda sport, kolo, procházky a ráda si zajdu i na hodiny na míčích atd...a v Lidlu měli prodej sportovního...těšila jsem se jak si nakoupím a ono prd.....prostě max do vel 44-46 ( a to na sebe teď fakt nedostanu...).  No nic, večer mě prásknul do očí banner od Tchibo, že mají sportovní oblečení - opět jsem zajásala a opět sem začala prskat jako soptík, protože velikostně to bylo stejné.

Rozpálila jsme se doběla a řekla si-sakra jsme silné, ale to neznamená že se neradi hýbeme, nebo, že nechceme mít pěkné oblečení. Přeci mohu jít i do vesnické sokolovny v pěkných teplácích a tričku a ne ve vytahaném hadru na gumu po dědovi a záštěře po babi...o větších fitkách nemluvě. O outfitu na kolo nemluvím sehnat pohodlné kraťasy je téměř nadlidský výkon! A tak mi to začalo šrotovat - chybí obečení pro velké-máma je švadlena-já jsem kreativec a kamarádka je švadlena....

Nemusím říkat dvakrát, že trvalo pár minut a celý projekt se mi začal rozjíždět v hlavě. A dnes jsme prvně vkládala sportovní a volnočasová trička, máme rozdělané tříčtvrteční softsheelové kalhoty na chůzi a pohyb a domlouváme cyklistické oblečení, a čekám na materiál na taneční "zumbácké"oblečení.... Nevím jaký budeme mít úspěch a jak dopadneme, ale vím, že to chci zkusit! Kvůli sobě, kvůli všem silnějším dámám a slečnám, které by chtěli hýbat se, ať už za účelem zhubnutí nebo jen tak se věnovat sportu.

Máme se rádi a můžeme vypadat dobře a pokud ke zvednutí sebevědomí alespoň maličko pomůžeme naší prací jsme nejšťastnější..Naše práce tak dostává ohromný smysl!! Je jedno jestl ijste hubená, boubelatá, vychrtlá atd...mějte se ráda :)

vaše VEL-velká

Jana