Proč se podzim nejmenuje zaléto? Mohl by hřát o trochu déle. Minimálně o 3 dny a 2 hodiny. Dnes se počasí vydařilo. S lehkostí jsem zapomněla na mlhu a mraky, na orosená okna a promodralý úsměv zdobený párou, která vyšla z pusy pokaždé, když jsem se snažila říci, že ano, že už jsem Ji viděla. Koho? Paní Zimu. Tančit na obzoru. Ale dneska bylo vše jinak.

Ponořila jsem se do žluté a červené. Listopadání. Sněží listí a je slyšet, jak zpívá ticho. V pádu každého listu. Nádhera. Symfonie radosti a k tomu to slunce.

A že přijde zima? Hm. Vločky se budou třpytit, rampouchy blýskat a čaj bude chutnat lépe než v létě. Čarovné okamžiky na šňůře roku. Každý rok navlékáme korále. Jsou stále bohatší a pestřejší. Tak si popřejme, ať se nám dobře nosí. Zážitek k zážitku. Barva k barvě. Vzpomínka k vzpomínce...

P.S.: Letos už jsem potkala malilinkatého sněhuláka. Na Skalnatém plese. Paráda. A dneska těch 15 stupňů v lese. To mě baví. :o) Tímto zdravím Tatry!