pozpěvovala kdysi z rádia asi jediná světová rakouská popstar Falco . Pamětníci  let osmdesátých si jistě vzpomenou. Protože to mám z Brna do  této metropole skoro coby kamenem dohodil, navštěvuji ji poměrně často a hlavně ráda. Je jiná než třeba Praha, na každém kroku vnímáte její císařský šarm a šmrnc.

Tentokrát jsme s kamarádkou Evou neodolaly a chtěly se podívat do své oblíbené  výstavní síně Albertina na výstavu Vincenta vanGogha. Vyrazily jsme 17tého listopadu, v domnění, že všední den a předem zakoupené vstupenky nám usnadní život. No neusnadnily  Bohužel k výstavám ve Vídni patří  často i poměrně nezvládnutá organizace, takže čtyřstup od vchodu po celých schodech až na ulici, ve kterém jeden každý mával předem zakoupenou vstupenkou (ty se totiž prodávaly bez omezení a bez určení konkrétního dne a hodiny) a rakouské důchodkyně hrozící předbíhajícím  pěstičkami (co sem ti čecháčci lezou si asi myslely, nevěda, že u nás je svátek), nás totálně odradil. Fičelo jako na Větrné hůrce, tak jsme se otočily, že pojedeme domů, mrznout se nám venku nechtělo.  Hlásící se svěrače nás dohnaly do vedlejšího parku, kde jsou veřejné toalety...a to už jsme si připadaly skoro jako doma, visela na nich totiž cedule HYGIENISCHE PAUSE .  "Pojď.....zvu tě na sbírku motýlů..." rozesmála se Eva. To už se mi opravdu dlouho nestalo  , tak jsem pozvání přijala - hned vedle je totiž skleník s tropickými rostlinami a motýly. A hlavně s čistými toaletami 

Cestu do Vídně jsme si  již poučeny zopakovaly minulé pondělí. Po obdržení mailu od managementu  Albertiny (podle čísla naší vstupenky totiž zjistili, že jsme je dosud nenavštívily-vot těchňika!) jsme jely odpoledne a na Opernring jsme dorazily v šest večer. Kromě krásné výstavy, kam jsme se už dostaly bez problémů (a dokonce i obrazy si prohlédly poměrně v klidu) jsme byly odměněny také nádherným pohledem na večerní osvětlenou Vídeň. Pravda, první, co mne při průjezdu centrem s tisíci rozsvícenými světýlky napadlo bylo, zda si na jejich provoz  kupují elektřinu z Temelína ....ale přesto to byl krásný pohled a i pár poměrně zadařených fotek jsme nakonec udělaly. Ty byly také důvodem k napsání tohoto blogu, abych se s Vámi alespoň  trochu podělila o kouzelnou atmosféru.

A protože ne každý má rád zimu, tak na konec něco málo z jarního výletu- Vídeň je opravdu krásná v každém ročním období.