Už dlouho jsem ho takhle akutně nepotřebovala. Uff... cítím se jak po odchodu z horské dráy. Ne kterou ostatně plánuji jít. 

Nojo, život se zkrátka nemůže rozhýbat pomalounku polehounku. On prostě na to poklidné jezírko nemohl začít foukat lehký vánek, musela přijít rovnou vychřice . Začalo to už v únoru, kdy se hromadily povinnosti do školy, ale nevadí, nespěchá. Jenže tento týden přišel 52 stránkový text, který je třeba naučit se slovo od slova a co nejdříve, jupí!  Ale ať se tedy tolik nevzdaluji od své korálkové tvorby...

Hlavně se objevilo několik objednávek od známých, některé náhrdelníky jsou zamýšleny jako dárek, takže já o víkendu skončím pod hromadou korálků v organizovaném chaosu. Však už se na to náležitě těším. Ovšem budu z toho ráje muset na chvilku utéct na oslavu. Aneb horská dráha vlastně pokračuje... a konec nevidím