Byl to nádherný víkend. Můžou za to moji z nejmilejších, Vincent a Don.

S rodinou jsme navštívili výstavu věnovanou Vincentu van Goghovi v Albertině ve Vídni. Byly na ni zapůjčeny obrazy z celého světa, z galerií i soukromých sbírek. Myslím, že ještě dlouho se nesejde tolik Goghových děl pohromadě. Nemá cenu barvitě se rozepisovat o působivých obrazech , protože moje slova nejsou schopna zachytit jejich atmosféru. Nechala jsem je k sobě promlouvat, unášet se jimi. Ještě teď jich mám plnou hlavu. Natolik na mě zapůsobily, že jsem dnes sedla ke kahanu a pokusila se vytvořit  něco, co by připomínalo Hvězdnou noc, můj nejoblíbenější Vincentův obraz.

A kdo je onen záhadný Don?  Don McLean. Jeho píseň Vincent se mi neustále drala  z úst, v duchu jsem si ji celou výstavu pobroukávala a podle reakcí některých návštěvníků myslím , že ji občas  bylo i slyšet.

Kdo nezná, ať si poslechne :https://www.youtube.com/watch?v=J9R20kJTByI&feature=related