Jo, profesionální deformace.Postihla mne už dávno. Zatímco někteří v cizích městech hledají památky a architektonické skvosty, moje maličkost šmejdí po obchodech s korálky nebo alespoň s kutilskými potřebami.

"Někdy seš s tím vážně trapná" procedí skrz zuby Mladší, když při cestě do Babylonu zcela záměrně naviguju místo Liberce Jablonec.

No jo, no.-))

Přiznám se, že jdu ráda proti proudu.
Miluji originalitu a proto každý šperk vyrobím jen jednou.
Řídím se heslem, že chce-li někdo deset stejných kusů, nechť nakoupí někde v bižuterce, tam je výběr velký.-))

S touto mojí posedlostí jest ale spojen menší problém.

Teda..menší...jak se to vezme.-)))

Netuším, jak nakupujete materiál...

Já, již při prvním pohledu na korálky, vidím, co z nich bude.
V duchu pak sčítnu potřebný počet kusů, připočtu náušnice, náramek a je to.
Objednávám tudíž tři kousky od toho...pět od tamtoho...
Nikdy neberu korálky na kila.

Jenže....

Pak se třebas stane, že

"POMOC...JÁ ZTRATILA NAUŠNICI...VÍTE,TU RUBÍNOVOU..."

Vím, ale...

Rubíny došly.

A nejsou...

Co teď?

Syslit víc?

Když...já to už teď nemám kde skladovat.

Lidi si pořizují nové bydlení z různých důvodů.-)) Zkusím tedy doma nadhodit toto ožehavé téma. A začnu nějak takto...

"Víš, drahý, já nemám kam dát korále.."