Eskymácká vesnice mezi ledovými horami se halí do tmy, všechny děti už jsou posedané okolo velkého ohniště (sem tam i nějaký dospělý se tam najde) a všichni napjatě čekají na dnešní příběh... o čem asi bude?

Eskymák Nuiko, na kterém je dnešní večer řada s příběhem, se zahalil do kožešiny, odkašlal si a začal vyprávět...

„Jestlipak jste už někdy viděly slona, děti?“ zeptal se Nuiko a okolo ohniště to souhlasně zašumělo. Jistě, že eskymácké děti viděly slona, nebo si ho alespoň uměly živě představit. Hm...prostě velký mrož na čtyřech nohách a s nosem dlouhým až na zem.

„A jestlipak víte, jak slon přišel ke svému dlouhému chobotu?“ pokračoval Nuiko, tentokrát však zavládlo napjaté ticho, tak hned pokračoval.

„Kdysi dávno tam někde daleko, daleko na jihu žili sloni, kteří ale neměli choboty, měli úplně obyčejné nosy, takové legrační bambule. A žilo tam s nimi jedno sloní mládě, které bylo tuze zvědavé a pořád se někoho na něco vyptávalo a do všeho ten svůj malý nos strkalo. Jednou ráno slůně napadla obzvlášť zapeklitá otázka. Co mívá krokodýl k obědu?

Nikdo v okolí mu nedokázal odpovědět, až ho jeden vypelichaný sup poslal přímo za krokodýlem, ať se ho zeptá samo, co že mívá vlastně k obědu. A tak šlo slůně za krokodýlem...jenže to byl tuze nepříjemný a nevrlý starý krokodýl, nehybně ležel ve své tůni, pozoroval slůně jedním okem a mručel a brblal, ať mu dá pokoj. Jenže slůně si nedalo říct, naléhalo a naléhalo, až ho starý krokodýl chytil za ten jeho malý zvědavý nos a chtěl ho stáhnout k sobě do vody, aby mu uštědřil pořádnou lekci. Jenže jak se slůně bránilo, tak krokodýl táhl a táhl, až mu nos úplně natáhl.

Slůně bylo zprvu velmi nešťastné z toho, co si svou zvědavostí způsobilo, brzy však pochopilo, že mít dlouhý nos má své výhody... dají se s ním parádně plácat mouchy na zádech, podávat si banány rovnou do tlamičky a taková sprcha po ránu také není k zahození.

A tak se stalo, že slůněti začali ostatní sloni jeho dlouhý nos závidět, chodili jeden po druhém za krokodýlem, aby i jim nosy vytáhl. A od té doby už sloni nemají jen ty malé legrační nosy, ale dlouhé choboty.“

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak co, naši milí eskymáčtí přátelé, věděli jste jak sloni přišli ke svým chobotům? A jaká je vlastně symbolika slona jako takového?

Podle čínského učení Feng shui přináší slon do našich domovů klid, harmonii a pocit přívětivé pohody a rodinného štěstí. Záleží však také na barvě, kterou slon má... my jsme pro naše tvoření vybrali slona žlutého. Podle Feng shui žlutý slon Fuk Luk Sau podporuje ženy, matky a jejich děti. Dodává ženě energii, pomáhá k větší harmonii ve vztahu s partnerem i s dětmi.

A který z našich žlutých slonů je ten nej?

Za igloo gang napsala:

Mandle, která čerpala inspiraci z krásné bajky O zvědavém slůněti od R. Kiplinga

Použité zdroje:

úvodní obrázek žlutého slona: http://artichauhan.blogspot.cz

sloni podle Feng shui: http://www.living.cz