Dnes ráno jsem ucítila závan něčeho nového. Užívala jsem si každou chvíli, kdy jsem byla sama jen se sluncem za okny s těmi překrásně sytými červánky na obloze od západu měsíce v úplňku. Otevřela jsem okna a vyměnila starý vzduch za nový, ale přitom jsem měla pocit jako bych měnila celý svůj vnitřní svět.. Příval energie mne neopouštěl. Vyměnila jsem vánoční ubrus a některé dekorace za jarní motivy.. Najednou jsem cítila jaro! Ano, to je ono, jistě.. Ale kde se vzalo jaro v zimě? Pokračovala jsem v malých změnách a uvařila si bylinkový bio čaj s nápisem Harmonie, který jsem dostala od Ježíška. Mm výborný. Chvíli jsem se dívala na med, který se hřál na teplém topení, ale usoudila jsem, že mám život sladký dost a tak není potřeba doslazovat. S blaženým pocitem jsem sledovala své malé rošťácké jaro v obýváku, které kontrastovalo s tradičně nazdobenou jedličkou. Pousmála jsem se, ano..Chvíli jsme se syny debatovali, jestli baňky nebo slaměnky a perníčky a ručně vyrobené ozdůbky, které jsme společně vytvářeli. Hm, došli jsme společně k závěru, že k tradičnímu stromečku musí člověk dozrát láskou k bližnímu a jednohlasně jsme baňky na  stromeček zavrhli. Usmívala jsem se čím dál víc.. Čekala mě hodina hebrejštiny online, měla bych se pustit do studia. Chtělo se mi, ale ještě chvíli marnivě a trošku rošťácky koukat na stromeček a své staroanglické polštářky s pomeranči a hruškami dohromady.. No nic, je čas přestat být marnivá a začít něco dělat..

Vešla jsem do své starumilé kuchyně a vykoukla z okna na prostorný dvůr, kde se na mých květinách válel náš domácí mazel - Líza. Líza není pes, ale koza.. Nikdy bych nevěřila, že koza může být jako pes, ale je to tak! Je velmi chytrá, ale zároveň nás natolik miluje, že si nám lehá k nohám a dává hlavu do klína, abychom ji hladili. Zahleděla jsem se ještě o kus dál za plot na zahradu, abych skontrolovala naše čtyři malé ovečky, které mám na vlnu, ale kde jsou slepice? Hm, slepice se mimochodem dají vycvičit taky! Odvrátila jsem se od okna a dala jsem se do přípravy žitného domácího chleba.. Většinou jej dělám tradičním způsobem, ale dostala jsem recept na rychlo chleba a tak sem si řekla, proč ne? Jak jen byl ten recept, 500g mouky, 375 ml teplé vody, jedny sušené kvasnice, sůl a kmín. Zadělala jsem na těsto, trochu s nedůvěrou, protože tradiční chleba se přeci jenom dělá téměř celý den a tento měl být za hodinu vykynutý, jen jednou ručně prohnětený a navíc se měl dát do trouby, která byla rozpálená na maximum, ale ještě k tomu se do trouby nedávala voda kvůli kůrce! Kdo to kdy viděl? Dala jsem tomu, ale naději.

Poté co těsto pomalu a jen zlehka nakynulo, jsem ho ručně prohnětla a s modlitbou a láskou k Matičce Zemi jsem se pomodlila a poděkovala jsem za všechno, co nám dává. Díky čemuž, nemusím chodit téměř vůbec do obchodu. V závěru jsem na chlebu udělala kříž a vložila jsem ho do vyhřátého hrnce z trouby. Ještě jsem nakynutý chlebík potřela vodou, hrnec jsem zakryla pokličkou a celou parádu jsem vložila zpátky do trouby..Pekla jsem 20 minut s poklicí a 20 minut bez poklice. A světe div se! Chlebík nejenom božsky voněl, ale i krásně vypadal a navíc (jak jsem zjistila později) náramně chutnal!

Chlebík pomalu chladnul v mokré utěrce na jarně prostřeném stole a já s krásným pocitem na duši usedla k překladu básniček pro děti, ajaj..Úplně jsem zapomněla na hebrejštinu! Ještěže je tolik intuitivní a krásná :).

S láskou

Jana Margaret