Naposledy jsem psala o dobrovolné skromnosti obecně, v dalších blozích bych se ráda zaměřila na jednotlivé znaky a aspekty tohoto životního stylu.

Jedna ze zásadních věcí, které mi stále nejdou do hlavy, je pití vody. Ještě před rokem 1989 by se nemělo v ČR o čem debatovat, protože tu nebyla k pití jiná voda než ta kohoutková. Dnes je již ale v obchodech nepřeberné množství nejrůznějších minerálek (proti těm nic nemám, pokud tedy nějaké minerály skutečně obsahují), ale i obyčejných balených vod. Od vody z kohoutku se liší pouze v tom, že nestojí hodiny na slunci, týdny v obchodech na regálech a poté měsíce u vás doma ve sklepě - v tom lepším případě.

Média nás ale dokonalě přesvědčila, že balená voda je zdravější a chutnější. Z odborných testů ale vyplývá, že je tomu právě naopak, co se týče její chutí i vlivu na zdraví. Balená voda musí obsahovat spoustu konzervantů a dalších látek, aby se nekazila. Zkuste dát vodu z kohoutku na pár dní do petky a uvidíte co se s ní stane ;) Tak si představte, co vše musí být v balených vodách, aby tak dlouho vydržely... Nehledě na to, že v jedné (ochucené) lahvi je asi tolik cukru, kolik potřebujeme na celý den či dva a kolik petek a pracovní síly je potřeba, aby se tato "zázračná" voda do těch petek vlastně dostala... podle mě mrhání časem i penězi...

A perlička nakonec: když jsem byla jednu chvílí neustále nemocná, kamarádka (pijící zásadně vodu balenou) mi řekla, že to má určitě z toho, že piju vodu z kohoutku..... ;)

A jak jste na tom vy?