Poslední roky vídám, že zima není příliš dlouho oděna do bílé, jako by i ona (zejména ta městská) podlehla diktátu trendů na módních molech. Přesto tu Zima je a s ní obvyklé bio-rytmy a rituály, které už dnes ani neumíme pořádně žít a pak se podivujeme, proč nás tu či onde bolí...
Poslední roky také všude slyšet o Vodnářské době, či Věku Vodnáře, do něhož vstupujeme s novým tisíciletím...
Nebudu vcházet na tenký led astronomie ani astrologie, precesi rovnodennosti a kosmický rok přenechám k vysvětlení povolanějším. Jak ale to vše souvisí ? Přece jako všechno se vším... :o)
Na konci ledna Slunce vstupuje do znamení Vodnáře a právě tady jsou čitelné mnohé paralely a souvislosti, které nám, stále povrchněji žijícím lidem, hrubě unikají...

Vodnář - tedy zrozenec tohoto vzdušného znamení - je individualista. Je téměř nejvyšším znamením zvěrokruhu, a jako takový je nositelem velké intuice, potenciálu moudrosti a nadhledu. Zda tyto vlohy používá, to je už jiná kapitola... Vodnář je svobodomyslný,  rebelující revolucionář, novátor a vynálezce, je to člověk, který často jako vichřice boří zavedené (či zatuchlé) pořádky. Vyžaduje neomezený prostor, protože je to sám vzduch. Zkuste průvan chytit do pytlíku !

 

Ale aby to nevypadalo jako pomlouvání, Vodnář má v sobě totiž další obrovskou a důležitou vlohu : je totiž šašek. Všichni ti Palečekové, Enšpíglové, chytré horákyně, královští šašci, kteří jediní měli právo panovníkovi říci pravdu do očí a porušovat libovolně protokol, ti všichni jsou archetypem Vodnáře. Buřič, jenž s upřímností dítěte a drzostí sobě vlastní odhalí císařovy nové šaty...
A stejně jako přináší nové názory a pohledy na svět, přináší toto období i povodně zimních oblev, větrné únorové počasí, kdy jen pranostika vyhání na Hromnice skřivany zmrznout... A právě svátek Hromnic je symbolicky spojen s další paralelou Vodnářů : dříve zapalované ohýnky před domy, jejichž úkolem bylo ochránit před krupobitím, bouřemi a vichrem, se k dnešku scvrkly už jen na posvěcenou svíčku hromničku, která se za časů Babičky paní Němcové zapalovala jako ochrana před bleskem při bouřkách...
Kolik elektrikářů a požárníků je asi zrozencem Vodnáře ? A kolik Vodnářů je mezi piloty, letuškami, rogalisty..., žokeji, motorkáři a cyklisty, svobodně-obchodními cestujícími... s potřebou svištění větru kolem uší ?

Doba Vodnářových narozenin je též dobou masopustů, maškar (i maskár na řasách!), karnevalů a bujného plesání, nevázaných rejů a všeho toho osvobození od svazujících pravidel. Je dobou kobližní hojnosti, hodů a zabijaček... (mimochodem, téměř všichni Vodnáři milují koblihy !)
Všechny ty výstřednosti a blázniviny, anonymně schované šaškovskou maskou, dovolují nám alespoň jednou za rok setřást všechno napětí, dělat si legraci bez hranic...
Je to ale velké umění, tropit si šaška ze sebe sama; vytrhnout svůj život na chvíli ze zajetých kolejí, abychom tak předešli vykolejení násilnému, nečekanému a nechtěnému. Nevázané škádlení, vtipkování, divoká zábava a ztřeštěnosti, které jen škraboška dovolí............a s úderem půlnoci je rázem vše jinak :
v oka mžiku bujará veselice končí, masky jsou sejmuty, prudký poryv větru odvane poslední konfetti...
Z včera ještě bujaře skotačících masek jsou dneškem vážní, ukáznění, o smyslu života rozjímající kajícníci... Karnevalem začíná maso-půst. Vždyť ono carné-vale znamená maso-pryč !

Právě ty prudké změny činů, názorů, postupů, zásad, nálad... právě ten VÝVOJ, to je Vodnářství. Máme jej v sobě každý trochu a proto všichni někdy nutně máme potřebu být dítětem, vypláznout tajně jazyk na šéfa,  nebo drze schovat zvědavé pavlačové sousedce rohožku... :o)
Jen pro tuto chvíli karnevalu se nebojme zrušit konvence a nechat Vodnáře v nás, ať zboří a silou větru vymete z mysli vše zkostnatěle staré, nepevné, přežité, nefunkční... v nás i kolem nás.
I v tom průvanu dějů je však dobře ponechat si vědomí vyváženosti : život není ani jednostrannost práce a povinností, ale ani nepřetržitý mejdan. ŽIVOT JE HARMONIE STŘEDU... Jen o svůj vlastní Střed se lze opřít, když vichřice událostí kolem nás bortí vše, co se nám dosud zdálo být jistotou.

Obojí budeme v budoucnu mimořádně potřebovat. Sílící proud změn, stále se zvyššující množství emocí a energií,  a zhušťování událostí kolem nás, to už dnes je a bude náročným obdobím pro všechny. Vodnářský věk od nás vyžaduje už teď schopnost prudkých obratů, rychlých rozhodnutí a bleskového opuštění všeho, co neodpovídá potřebnému stupni vývoje. Jako by to vítr vzal...
Zkouškové období před přijetím do vesmírné vyšší dívčí ? Pak právě Vodnář je pro věk Vodnáře tím nejlepším učitelem. Skloňme své vzdorovité hřívy, je čas se rychle a pokorně doučit zameškané...

Vzduch je mrazivý, svěží, zima se ještě zdaleka nevzdala své vlády... avšak ve vánku z dálky lze už tušit syrové vůně nového předjaří....
Prudký poryv větru vymaže stopy včerejších her, bolestí i úspěchů, radostí i smutků... a nový, jiskřivě čistý sníh čeká na naše nové, jiné kroky dneškem...
.................Vítejme ve věku Vodnáře.................