Neřekla bych, že je to často, když jednou za půl roku vystřihnu velrybu..ale velryba k velrybě a po pár letech vidím, že kdyby se potkaly, bylo by to pěkné hejno.

Moje dosud nejoblíbenější byla tahle - bílá velryba spící ve vodách třpytících se pod zlatým měsícem. Tento obal na knihu byl jedním z výrobků, které jsem hned po dokončení považovala za obzvlášť pěkné. Přesto mi ležel doma skoro rok. Až na nedávném jarmarku v Lysé se konečně našla paní, která si o něm (snad) myslela totéž co já, a velká bílá velryba konečně vyplula do nových vod.

V předloňském roce došlo k setkání jiné velké bílé a velké černé velryby, a tak se zrodilo několik nových malých černých i bílých velrybek. Některé z nich ještě plují v domácích vodách, jiné už jsou dávno na cestách.

Brzy mi ale začala doma scházet nějaká ta větší velryba, a tak si již déle zamýšlený naklánějící se koráb sám řekl o to, aby ho podpírala nová - zatím poslední - velká bílá velryba. Je ještě mladá a silná a tak věřím, že koráb zachrání a navrátí do správného kurzu.