Znám mlžné údolí, kde lidé živí chodí své mrtvé hledat. Mlha šedá, slunce sotva z nebe na zem dosáhne. Jednou deset lidí do ní vešlo  a chvíli na to každý sám na dlážděné cestě stál. Šli jste po ní a po chvíli vás známá tvář v protisměru čeká. Možná rodič, možná přítel. Podle toho, čí rakev vaše srdce ke dnu potápí. Pak společně jdete a slova si měníte, pod nimi jemný proud neviditelné nitě jizvy zašívá.

Cesta nekončí, dokud nit ustřihnuta není, pak s náhlým "cvak" nohy na nekonečné dlažbě se zastaví. Náhle je hotovo, člověk je hotový, příběh je ukončen, filmový pásek vztahu je ostřím přestřižen. Pak duch pokračuje sám a poslední úsměv mizí v mlze. Hlava zmatená, ví jen, co bylo a kým onen byl. Čím však teď je a čím bude, to zůstane navždy tajemstvím.