Na začátku byl jen mihotavý, pulzující chaos, víření, kaskáda obrazů a hlasů hlubin. Viděla nebe se dotýkající věž, na jejímž vrcholku tančily blesky. Slyšela křik dravého ptáka a zároveň byla tím dravcem. Letěla závratnou rychlostí a pod ní bylo rozbouřené moře. Viděla hadrovou panenku a zároveň byla tou panenkou, ve tmě plné zpěvu cikád. Viděla velkého černého kocoura a zároveň byla tím kocourem a kolem byl temný dům, těžké závěsy, pach hořících svící a starých knih. Slyšela několikrát vyslovit své jméno v době, kdy stříbrní lososi přeskakovali peřeje a kapky deště těžce dopadaly na široké lopuchovité listy.
To vše v jediném,
nekonečném okamžiku,
tehdy, když umírala...