Skutečně zakusit trvání...
... znamená dát si tu práci a zabývat se tvorbou parfémů na nejehlubší úrovni. 
... skýtá to větší potěchu z objevování, ze zkušenosti, která se nedává celá najednou, ale v jednotlivých stádiích předjímání, potěchy a odhalení. 
 
 
VŮNĚ v ČASE
 

K fixaci parfému nedílně patří jistá magie, jež vyžaduje souhru neviditelných sil. Je paradoxní "fixovat" něco, co je ve svém jádru esencí změny. Konceptuálně řečeno, vytváříte hmatatelné z nehmatatelného, hmotné z nehmotného. Médiem, v němž se tato alchymie odehrává, je čas - čas, v němž si krásné vůně navzájem ustupují a přelévají se jedna v druhou jako při odlivu a přílivu.

Fixace znamená schopnost parfému zůstat přítomen ve smyslovém vědomí. ale tato přítomnost není pouze neviditelná, navíc je i nedefinovatelná. Nachází se v neustálém procesu přeměny. Je ztělesněním fenoménu, který Henri Bergson nazývá trvání. "Je to kontinuita plynutí či přechodu, avšak takových, jež jsou soběstačné, takže plynutí nepoukazuje k žádné plynoucí věci a přechod nepředpokládá stavy, jimiž by se procházelo: věc a stav jsou jen uměle pořízené momentky míjení a toto míjení zakoušené výhradně přirozeně, je trváním." Při solutio nejde o to, že část směsi zmizí. Směs sama se proměňuje tím, jak jsou přimíseny ostatní tóny směsi a jak se prodlužuje její trvání. Parfém vás beze slov seznamuje s tímto způsobem zakoušení změny a času. Bergson říká, že ve vnitřním životě trvání neměříme, ale cítíme je. Zakoušíme je jako "narůstání zevnitř a nepřerušené prodlužování minulosti do přítomnosti, která přesahuje do budoucnosti. ... Místo stavů sousedících s jinými stavy, jež se "stanou slovy kladenými vedle jiných slov, dostaneme nedělitelnou, a proto podstatnou kontinuitu proudu vnitřního života."

Tento vývoj psychických stavů má paralelu v zážitku vdechování složité vůně - jedna aromatická složka se přelévá v druhou a zahrnuje do sebe specifické vlastnosti těla.

Zkušenost prchavosti parfému je tedy metaforou zkušenosti času. Její podstatou je plynout. Je to kontinuita, která se plynule rozvíjí, žádný z jejích prvků nezůstává beze změny, do popředí přichází další a každý se při odpařování mísí s ostatními a uplývá do nicoty.
Bergson píše: "Naše duševní stavy se navzájem prostupují, tím, co žene moji touhu, která následně pohne mojí vůlí, není ten a ten vjem či ta a ta představa - jako by na sebe působily oddělené a od sebe  fyzikální síly. Naše vnitřní stavy v nás jsou jako živé bytosti, neustále vznikají." "Můžete zkrátit trvání melodie, aniž byste ji přitom zmrzačili? A vnitřní život je právě tato melodie."