Období léta není jen obdobím dovolených u moře, užívání si sluníčka na koupališti, či líného poflakování se po městě. Je také obdobím různých výletů a tak jsme ani my, pracovníci a uživatelé našeho sdružení, nezaháleli a vydali se na průzkum ochozských jeskyní.

Vyjeli jsme hned z rána ze Staré osady, abychom na výlet měli dostatek času a abychom se alespoň zčásti vyhnuli horkým letním teplotám.

Vystoupili jsme v Ochozu u Brna u obecního úřadu a vydali jsme se směrem k jeskyním. Já a kolega Roman jsme v některých jeskyních byli již vloni na podzim, takže jsme věděli, kam jít. Také turistické značení k nejpřístupnější jeskyni – Pekárně, je krásně přehledné (na rozdíl od ostatních jeskyní, které člověk musí tak trochu „lovit“ v lese sám). Kráčeli jsme klidným tempem cestičkou k lesu. Kolem nás se rozléhaly koňské pastviny, vůně trávy a deště a švitoření ptáků. Zanedlouho jsme se ocitli pod korunami stromů a užívali si úžasnou atmosféru a vůni lesa.

Cesta k Pekárně ubíhala rychle a bez problémů. Na rozcestí k Ochozské jeskyni jsme se po vzájemné domluvě rozdělili. Uživatelé a zbytek pracovníků vyrazili po značce směrem k Pekárně. Já a kolega Roman, kteří jsme Pekárnu již navštívili, jsme se vydali na samostatný průzkum, abychom našli i ostatní jeskyně, které nejsou z hlavní cesty vidět, abychom pak zbytek osady vedli na jistotu a zbytečně nebloudili.

Bez problémů jsme našli Ochozskou jeskyni a Netopýrku, které jsme rovněž navštívili v loňském roce. Ze zdrojů jsme ale věděli, že se na tom samém místě nacházejí další jeskyně, které jsme před tím neviděli. Vydali jsme se tedy na průzkum a hledali jsme jeskyni Švédův stůl, jeskyni Malčinu a Barunčinu jeskyni. Švédův stůl jsme nalezli poměrně snadno, nachází se ve skalním převisu hned vedle Netopýrky. Pak jsme ovšem měli problém s nalezením zbylých dvou jeskyní, přestože by se všechny měly nacházet poměrně těsně u sebe.

Zkoušeli jsme různé klikaté cestičky, jako dva blázni jsme šplhali všude možně, drápali se po kluzkých a kamenitých cestičkách nahoru, dolů, prostě všude kam si jen dovedete přestavit. :-) Byly jsme uřícení, nachození a utahaní, přesto jsme si náš společný dobrodružný výšlap užívali. Co nám ale naši radost trochu kazilo, byla skutečnost, že ani přes veškerou naši snahu se nám výše zmíněné jeskyně nedařilo najít. Pak jsme kdesi u skalního převisu našli takový nenápadný, poměrně úzký otvor do neznáma, který směřoval směrem do země. Nejspíše se jednalo o vchod do jedné z jeskyní, ale neměla jsem odvahu do něj vlézt ani se do něj blíže podívat, takže to nemohu potvrdit s jistotou. I Romanovi jsem řekla, ať tam raději neleze, protože bylo vidět, že ho to lákalo. 

Brzy po našem samostatném bádání jsme se sešli s ostatními účastníky naší výpravy. S Romanem jsme se ujali vedení a uživatelům i pracovníkům ukázali všechny jeskyně, které se nám podařilo najít. Výstup do nich byl trochu obtížnější. Všechny jeskyně se nacházejí na vyvýšených místech a cestičky, které k nim vedou, jsou kamenité a v některých místech trochu prudší a hůře schůdné. Navíc nám výstup mírně ztěžovala skutečnost, že v noci pršelo, takže přístupové cesty byly trochu blátivé a kluzké. Bylo třeba pohybovat se opatrně, pomalu a s rozmyslem.

Po prozkoumání a potřebném fotografickém zdokumentování všech jeskyní jsme se opět vydali na zastávku autobusu. Tentokrát ovšem na stanici Ochoz u Brna, Říčky rozcestí, abychom se nevraceli stejnou cestou, kterou jsme přišli. Co se vzdálenosti týkalo, cesta byla poměrně krátká. Ovšem netušila jsem, že celý náš výlet završíme výstupem do dlouhého kopce, který nás všechny trochu zaskočil a značně vyčerpal. Nakonec jsme se ale všichni úspěšně vydrápali nahoru a během deseti minut nasedli na autobus, který nás odvezl zpět do Brna na Starou osadu, kde jsme naši výpravu rozpustili a každý se vydal svou cestou.

Věřím, že výlet jsme si všichni parádně užili. Já sama za sebe ano. Je úžasné na chvíli vypnout, a daleko od městského ruchu a shonu, hodit za hlavu každodenní starosti a užívat si vůni a zvuky lesa a přírody.

Barbora Votavová