Zatímco venku krásně sněží, je tady blog No. 8. ze začátku podzimu, kdy bylo ještě krásně teplo...

VÝLET K JEZERU

Paní domácí má v Západní Virginii chatu. No, spíše "chatu". Dle popisu je to spíše slušný dům o třech podlažích. U jezera. Ukazuje mi kresbu, vypadá to skvěle. Výlet jsme naplánovali na pondělí, kdy je svátek. Pojedeme ještě se dvěmi indickými chlapci.

Vyrážíme brzy ráno, přecejen je to skoro dvě hodiny cesty. Jedeme po dálnici. Pět pruhů v jednom směru. Místa je tu přece habaděj, příroda nepříroda. Mezi směry je obvykle ještě velká mezera, ideálně travnatá. Poměrně slušná ochrana proti proražení svodidel do druhého směru.

Paní domácí navrhuje upravit trasu, abychom aspoň z auta viděli malá městečka. Krásná malá městečka s domy, které něco pamatují. Jedeme i kolem několika bitevních polí s památníky. Bohužel nikde nezastavujeme a tak není možnost fotit. Domy jsou převážně v anglikánském stylu, ale k mému překvapení potkáváme i jednu dřevěnici.

Po hodině a půl přijíždíme na místo určení. Všude je jen les, nevidím žádnou vodu. Tuším zradu. Chata je opravdu spíše dům. Vypadá moc pěkně, ale je na ní znát, že tam dlouho nikdo nebyl. Místy jsou to až archaické kusy nábytku - krásná dřevěná čalouněná křesla, stará americká lednice, stylová koupelna Chata má čtyři ložnice, dvě koupelny, dvě kuchyně. Jak říkám, regulerní barák. Dole je navíc kulečníkový stůl.

Po prvotní prohlídce domu a uložení všech potřebných věci do lednice se jdeme konečně podívat k jezeru. Kus cesty směrem dolů, skrze les. První části se ani moc nedá říkat pěšina, dál už pak ano. Je to vlastně jen kousek, ale jezero je kompletně schované. Už jsme u něj. Koukám jako z jara, krapet zklamaně. Až teď si uvědomuju, že Američani říkají "lake" skoro jakékoli vodní ploše. Tohle je rybník. Krajina taky nevypadá tak krásně, jak se zdála z kresby. Navíc je zataženo, takže fotky nebudou nic extra. Škoda.

Vracíme se zpátky do chaty, na oběd. Máme indickou rýži, kuře skoro tikka, cizrnu (kterou paní domácí zve fazole :)), kuřecí plátek a la gril a zeleninový salát. Hlavně kuře (skoro) tikka je super, chlapci prostě vařit umí. Vše se zapíjí buď cidrem nebo colou.

Po asi hodinové relaxaci po obědě se odebíráme zpět k rybníku, paní domácí pak do postela dát si šlofíka. Je jí neuvěřitelných 85, ale je velice vitánílní a rozhodně byste jí tolik netipli.


Voda se zkusmo zdá být celkem dost chladná, moc se mi do ní nechce. Ale je velmi čistá, je krásně vidět na dno. Je to dáno pravděpodobně tím, že do vody se chodí přes molo, takže dno se nevíří. Chvíli pozorujeme ryby, vážky a pár místních na loďkách. Uday a Raghú si vzali nafukovací lehátka. Odvažuju se do vody. Není zdaleka tak chladná, jak se tváří. Je celkem příjemná. Uday jde taky plavat, Raghú stále vysedává na mole.

Ptám se Raghúa po několikáté, jestli umí plavat. Odpověď žádná. Po hodině se slavnostně přesune do vody, stále na dosah mola. Odtahuju ho na lehátku doprostřed rybníku a plavu na druhý konec. Chvíli tam čekám, jestli se bude aspoň snažit dostat zpátky. Nic. Leží tam jak velryba. Odtahuju ho tedy zpět. Uday to fotí, aby následně mohl všem říkat, že jsem ho zachránila.

V poolu nás všechny přehraje stařičká paní domácí. Zjevně se zde osvědčuje její dlouholetá praxe. Překvapivě ani nejsem největší looser, odpoledne strávená v Centralu se poznají (ačkoli tam jsem byla největší looser a hlavně se tam hrál kulečník).

Drobná procházka po okolí. Opravdu drobná, protože tu není moc kam chodit. Místní komáři se mě stále nemohou nabažit. Doufám, že je to brzo přejde. Paní domácí nám ukazuje pár okolních staveb a hlavně pláž pro domorodce, vysypanou jemným bílým pískem. Ano, stále jsme jen u rybníka.

Sbaleno, vracíme se. Paní domácí se obává provozu. Zatím nic, jen pár aut. Pak z ničeho nic, jako kouzlem, silnice je úplně plná. Čtyři pruhy plné aut, kolona táhnoucí se kam jen se dá dohlédnout. Ale není to jako dopravní zácpa v Evropě. Tyto auta jedou. Možná ne nejrychleji, ale rozhodně to není žádné hlemýždí tempo. Zpět přijedeme jen o půl hodiny později a to jsme v "provozu" jeli skoro hodinu. Padáme na kutě, zítra se jde do práce.