Tak jsem si zase po roce udělala radost týdnem v keramické škole v Kohoutově. Jednak je tam krásně a jednak se tam člověk vždycky přiučí spoustu věcí. Tentokrát byla na programu výroba keramických hudebních nástrojů (malý test pro chytré hlavy: co je to udu, marimba a dešťová hůlka?). Následoval výpal v koksovém milíři, který za tmy vypadá vskutku magicky.

Malá obrazová reportáž:

Důležité je inspirativní prostředí:

 Tolik kopretin pohromadě jsem už dlouho neviděla.

 Tvořili jsme pod laskavým dohledem.

Ale k věci:

 Koksový milíř už pomalu roste.

 Výrobky čekají na výpal.

 Jestlipak bude pískat i po výpalu?

 Pečlivě naskládáme...

 Poslední "sbohem"

 Oltáříček s obětinami se nesmí podcenit! Ani se nepokoušetje dát do kalíšku místo saké (které tam patří podle japonské tradice) vodu!

 Hotová pec před zapálením. Prakticky stejně vypadala ještě spoustu hodin po slavnostním podpálení. Voda je holt voda!

 ...nezkusíme radši aspoň víno?

 Konečně hoříííí!!!

 Lepší než táborák!

A naše výrobky druhý den ráno povstaly z popela.

 Nu ano, některé výpal nepřežily zrovna vcelku. (Hádejte, čí to je marimba?)

 Ale stejně hraje!

 Bubnování na udu uklidňuje. Možná se dostanu i do tranzu? 

 Opravdu stále hraje - jen nacvičit ten správný fuk

 A cililink nakonec...