.....neboť nejeli jsme na velryby ale na mrože

…..léta moje oblíbená oblíbená písnička,kterou si zpívám,kdykoliv se mi  podaří nacpat rodinu do auta.Celou a hlavně včas.Tedy plus  půl hodiny od stanoveného času.

A musím přiznat,že nejhorší  je to s hlavou rodiny.U něj jsou při těchto výpravách jen dvě možnosti –buď už sedí v nastarovaném autě(zatímco  dcera ještě hledá oblečení,nebo už jen nahání kocoura),nebo se dívá na televizi,protože  právě tuhle pohádku letos ještě neviděl.

Další „pohromy“ se odvíjí od  účelu a délky cesty.Jo,výdobytek moderní doby-navigace-je věc  sice výborná a v mnoha ohledech neocenitelná,ale též má svá úskalí.

Řídit já,přilepím mapu na volant a co půl hodiny vyhlašuji hajzlpauzu a  přelepuji mapu o kus dál.Ne tak můj manžel.Půl hodiny doma před domem nastavuje navigaci,má tenhle prográmek v mobilu velmi rád,obráceně to,bohužel,neplatí.

Než si pořídil nový mobil a ten starší vyčlenil jen jako navigační,bývalo v autě veselo.Leč smát se moc nahlas znamenalo  pěknou bouřku v autě ,i když nám do něj   ještě neprší.

Buď  chvíli po odjezdu někdo zavolal a příchozí hovor prostě navigaci utnul,nebo   se v první zatáčce či pouhém přibrždění poroučela i s držákem na klín, či pod nohy.A co teprve dokáže ta mrška neposedná v tunelu.Do tunelu na metr přesně hlásí co má,potom nastane „rádiové“ ticho.Které ovšem vydrží i při výjezdu.Což už je ovšem dost velký problém.Zkuste projet poddolovanou Prahou.

Nic naplat,je to zažitý mýtus a občas i pravda.Ženy se v mapách nevyznají a muži nám to všem dávají patřičně najevo.Nejsem   o nic lepší ,leč mistra  dělá praxe.Takže i když nám navigace už většinou funguje,já zůstávám věrná mapě na klíně za všech okolností.Protože ve chvíli,kdy selže technika,bývám tou jedinou v autě,která ví,kterým směrem pokračovat.

Přeji Vám krásné letní výletování,plné  pohody a příjemných zážitků z celé cesty.