Den druhý: návštěva modrotiskové dílny rodiny Danzingerů v Olešnici. Dílna tak trochu připomíná muzeum, používají se tu stejné postupy jako kdysi. Výroba modrotisku trvá několik dní. Používají bavlněné plátno, na které pomocí starých forem natisknou vzor rezervou, to je hmota, která zabrání barvivu proniknout k látce. Pak se látka barví několik hodin v lázni s indigem, čas od času se vytáhne, protože indigo potřebuje k obarvení i vzdušný kyslík. Následuje praní, sušení a kalandrování (to je vlastně mandlování, které dodá modrotisku charakteristický lesk a hladkost). Hotové látky prodávají v metráži nebo z nich šijí různé drobnosti do domácnosti a dekorativní předměty. V jejich obchůdku jsem viděla i hedvábí barvené indigem a vypadalo to taky moc dobře.
Pokud si chcete modrotisk vyzkoušet, máte možnost, pošlou vám látku i rezervu poštou, vy si to pomalujete podle svého a pošlete zpátky na obarvení.

Kromě Olešnice se u nás modrotisk dělá taky v Arimu ve Strážnici.