Potkala jsem hypíka, když venčil Dreda, a ptala se ho jak se má, podivně se vykrucoval a něco mlel, že spěchá, no zřejmě si chvátal vyzvednout tu prima slečnu co má. Žádný - nechceš se projít se mnou nebo tak něco... kašlu na něj!

Dle rad Jolany jsem si založila facebook a náramně se bavím tím, co jsou tam někteří lidi ochotni psát. Jako např. dcera od známého, která klidně napiše, že si opilá poblila pokoj a vůbec jí nevadí, že si to tatík druhej den v práci přečte...a náramně se pak diví, že má na tejden zaracha... ehm...

A propo, dnes je Valentýn, což mi došlo až v práci, kdy si můj kolega (ten co se mnou už nechodí na obědy, protože má slečnu) stěžoval, že neví, co má koupit "mladé" - za tento výraz bych ho zabila! Nicméně, zhodnotil to, že má šampaňské, i jahody (no ty budou v této době obzvlášť chutné) a co jí jakože má pořídit za dar?? A já mu s tím jako mám pomoct.... Tak jsem mu navrhla, ať jí třeba vlastnoručně upeče chleba - vysmál se mi a prý mu mám jít v polední pauze pomoct vybrat náušnice. Návštěva jakýhokoliv zlatnictví mě vyděsila natolik, že jsem se vymluvila, že musím nutně něco vyřídit. Nakonec mi vítězně ukazoval náušnice ve tvaru srdce, se slovy, uf...tak to mám z krku...

Ještěže Franta vůbec nevnímá, že nějakej Valentýn je, co kdyby chtěl podniknout něco podobnýho...

Poučení zní: Když se mi nechce...nic neslavím a nikomu nic nedávám....