Krásnej víkend.... všude zněla meluzína, slunko svítilo, tak jsem akčně uklízela, okna myla, pekla a vařila. Franta se mnou na procházku nechtěl jít, no co už. Nicméně jsme vyrazili s Frantou večer do místní knajpy - taková ta klasická zahulená, se štamgastama, co mají blbý kecy, když jde člověk kolem na záchod.. Ale potkali jsme tam hypíka, přišel sám a dal si pivo na baru a vypadal dost sklesle. No tak jsem mu řekla, ať si jde k nám přisednout a tahala z něj, co mu je... no nic moc neřekl, ale pak si Franta sedl za kámošema k vedlejšímu stolu a hypík se najednou začal chovat nějak jinak. Byl docela milej, ptal se jak se mám a tak, tak jsem mu začala vykládat, že bych si chtěla otevřít vlastní kavárnu, protože tady kolem není kam chodit. A už jsem si vyhlídla i místo a reálně začínám uvažovat o tom, že si vyřeším nějakou půjčku a půjdu do toho. V práci mě to fakt nebaví a kdy jindy, než teď, to začít řešit.

No jenže! Pak se vrátil ke stolu Franta, a začli mít najednou s hypíkem úplně debilní chlapácký řeči o tom, že v hospodě se má hulit, že musí bejt pivo levný a že na nějaký dortíky a dobroty každej kašle... Tak mi to poněkud znechutili. Mno a hypík byl zas prudérní potom a najednou se zvedl, řekl že jde dom a naklonil se ke mě a dal mi pusu na tvář jakože ahoj.... No tak to jsem nechápala a zůstala jsem čumět jako puk. Franta to náležitě okomentovat a zeptal se mě, co s ním jako mám? Naštěstí ho moje odpověď, že nic uspokojila. Nicméně fakt nevím, co si o tom mám myslet...