... vypadá všechno úplně jinak. Jedu v autě domů a vezu si s sebou nádherný pocit. Zadek mám sice na placku ze sedmihodinového sezení na židli, ale to nevadí. Můj první Ostravský řemeslný trh. 
   Vzala jsem své kabelky mezi lidi, protože na Fleru jim bylo smutno. Vysázela jsem je na stůl, vzala do ruky pletení a za chvíli začaly proudit davy. Bylo zajímavé sledovat okolojdoucí a odhadovat, kdo je a kdo není moje cílová skupina. (Nedá se to odhadnout.) 
Nejvíc mě vždycky potěšilo, když se objevil pobavený úsměv. 

"Tohle jsem ještě nikde neviděla," slyším často.
"To jste ani nemohla, protože jsem to vymyslela," odpovídám. A dodávám, že jsem chtěla mít kabelku, která bude pevně stát jako košík a přitom bude univerzální na denní nošení. Proto ta riflovina. Recyklovaná, protože už něco zažila a dá kabelce duši. Jsou to prostě

Sedm hodin přešlo jako nic a na stole mi zůstalo pět sirotků. Z klubíčka ubylo a přišel čas balit. Naplněná spoustou příjemných pocitů jsem tedy opustila to přátelské prostředí a teď se těším, jak oddělím 8 x 100 Kč pro nadaci Lidé a zvířata, které jsem slíbila příspěvek z každé prodané kabelky. A taky že ho na Harcovce dostanou. 

Tak zase napřesrok na Černé louce!