Život přináší různá překvapení. Mnohá z nich můžeme předvídat,  po mnohých v duchu toužíme, 
ale moje nejoblíbenější jsou ta překvapení,která v žádném případě nemohu vymyslet sama... 
Pomohou vám vidět věci z jiné perspektivy, z jiného úhlu, obrátí vám život naruby...

Ten můj úhel měl rovných 180 stupňů a donutil mě postavit se rovnou na hlavu. Obrazně!

Jedna australská maminka totiž vytáhla Rounien z jejího skřítčího domečku až ke vzdáleným protinožcům.

Respektive ji nalákaly waldorfské hračky z mé dílny. Jen kdyby prý balónky mohly zdobit místo soviček a skřítků klokani, kakaduové a ptakopyskové...???

Sčítala jsem chabé informace a v duchu si prozpěvovala: Skipýýý, Skipýýýýý, Skipýýýýýý, věrný je náš kamarád... A protože tato melodie byla, až na pár matných záběrů z přírodovědných dokumentů a filmu Krokodýl Dundee, to jediné, co se mi o Austrálii vybavilo, musela jsem začít navíjet tenkou nitku příběhu.

Hodně mi pomohla sama Jayne. Pochopila jsem, že lidé od oceánu neřeší věci jako my. Jsou 
volní a svobodní. Nechají vás pracovat, dají vám volnou ruku a těší se s vámi. Tak jako vy
chodíte k rybníčku krmit kachničky nebo jedete na chatu, oni si na víkend zajedou stanovat 
do buše a pozorovat krokodýly. Nám hopsají po lese srnky, jim zase klokani...

Postupně jsem se zamilovávala stále víc. A to nejen do fauny, která vás musí ohromit svou
zvláštností a vyjímečností. Ale i do celé kultury Aboridžinů.

Máte-li někdo chuť vydat se na podobnou cestu, začněte i se svými dětmi Pohádkami z klokaní
kapsy od Dáši Bláhové.

A pokud potkáte u nás v lese malého klokana nebo koalu s malou čepičkou, nedivte se, Rounien
sedí na rameni párek zamilovaných papoušků Kakadů:-)))