Tak jsem zase jednou seděla u okna a sledovala ten ruch venku. ...ono v tom počasí, co teď řádí se ani nic jiného dělat nedá. Ptákům zapadaly poslední zbytky potravy silnou vrstvou sněhu, kterou ke všemu ještě pokryla lesklá ledovka a tak poletovali a sháněli kde se co dá. A dá se v takové chvíli jen tak sedět? Jasně že ne....a tak vzniklo krásné přírodní kokosové krmítko, které za chvíli přilákalo Zvonky, Dlasky i všudepřítomné Sýkorky.

A protože ta nádhera za oknem byla inspirativní, tak vzniklo i plstěné hnízdo se zamilovaným párem ptáčků, kteří mají místo křidélek srdíčka.