"Ty vole, Jardo, ty eště žiješ? Sme mysleli, že´s už umřel, ´s tady nebyl, no kolik je to, měsíc? Pívo si dáš?  Vodkaď jedeš?“
„No, čau, pivsone, ale měl sem nějakou práci tudlenc, vez sem tam ty svoje věci, makal sem vod rána, a myslel sem, že se na jedno stavim. Sem tě dlouho neviděl. Daří se ti?“
„Ale stojí to za prd, ty vole, v tobě to zasyčelo, dáš si eště jedno?“
„Jo, a co ty, Venco, jak se máš?“
„Ale na hovno, ´sem na nemocenský..“
„Tý jo, tu už vosumnáct let neznam, co ´sem na volný noze, kolik se dneska tak bere?“
„No, já mam jedenáct, na zimu ´sem se hodil marod, v tomdle počasí je ta práce stejně nahovno…“
„Tolik?“
„Se musíš stejně umět vo sebe postarat, kdo ti co dneska dá? Ty pražáci nahoře stejně všecko promrdaj, tak co…“
„No jo …já jen platim a platim…kdyby to tak dělal každej jak ty, Venco….“
„Neser, vole, dyk se na ně podívej, dneska je to na hovno všude. Hele, vono se moc kecá, ale ta minulá doba, nebylo to špatný..“
„Počkej, jak jako …“
„Hele, s traktorem sem si udělal svý, těch pět sem měl, no makalo se, vo tom žádná, tamhles někomu něco přivez, že jo, hodils mu tam písek, nebo cement, klacky z lesa dovízt, víkendy, vole, ty chalupáři, žejo, prachy na ruku, vole, to neni jak dneska, hele, já měl na hodinu stejně jako teď, to sou paradoxy, vole, a po práci se šlo zedničit, padesát na ruku a utrhali ti lidi ruce, svačiny byly, pívo, na hovno dneska. Bylo všecko, řikam ti, klukovi sem dal stopadesát na auto, barák se postavil …“
„Hele, Venco, ale dyť ty si byl vlastně kapitalista. Ty sis dělal soukromý kšefty, měls dvě práce, dyk ty si byl živnostník už tenkrát, akorát načerno, dělals to správně, lidi něco potřebovali a tys to udělal, tak co teď jako brbláš…“
„Řikam ti, všecko na hovno, posranej systém, za komančů bylo líp…“

(toto je malý příspěvek k věčným úvahám a debatám na téma zaměstnání versus volná noha)