Kreslení, čmárání, malování, nějak mě to v dětství chytlo. Od první třídy jsem chtěl být sice strojvedoucím, leč když

jsem začal nosit brýle musela táto touha ustoupit do pozadí. O to víc do popředí postoupila touha druhá - dělat

animované filmy. Tuším, že to přišlo tak nějak okolo páté třídy. Nějaký rok na to jsem na půdě objevil tátovy staré

časopisy Junák. Z doby, kdy se to v té naši zemičce trochu oteplovalo, což byly ty slavné šedesátá léta. Uchvátily mě

komixy a mezi nima příběhy psa Pluta. Takhle jsem objevil svět Walta Disneyho. ... A začal se podepisovat jako by

Martin Lyčka. Později jsem to změnil na MARLY. Tohle mi zůstalo poměrně dlouho snad jeden a půl dekády. Pak jsem

ovšem zjistil, že se tahle jmenuje nějaký tuším že Italský výrobce hrnců. Tak jsem se opět stal jen Martinem Lyčkou a  dnes kromě svého jména používám ještě značku MALYČKA, mnohdy bez háčku nad c.

Koukám, že se ze mě stává mistr odboček a tak se raději vrátim do dětství.

Chabě si pamatuji, že jsem dříve sice tu a tam něco nakreslil, zato jsem si zcela jistý, že má vášeň pro výtvarno nabrala zcela jasného tvaru v té době kdy jsem se duševně zpřízníl z Waltem Disneym, který se v onom počátku stal mou velkou inspiraci. Do jisté míry je mi jeho přístup k životu, touha posouvat se a dosahovat nových cílů inspirací i nadále, ne však již jedinou.

V té době jsem začal kreslit různé postavičky, jak jinak než po disneyovsku.

Našel jsem nedávno v kůlně v zastrčené krabici jedny ze svých prvních dílek - komixů. jsou tady kolem.

Dneska mi příjdou strašně úsměvné, ale tehdy pro mě znamenaly hodně. Vlastně i dnes, protože si uvědomuju, že vyjadřovat se obrazem mě stále baví.  I když jsem léta dělal mnoho pro to, aby tomu tak nebylo. Ale o tom zas někdy jindy.