Prvním podnětem pro realizaci projektu "Odvaha pomáhat byl příběh těhotné ženy s malými dětmi, který nám vyprávěla asi 14 dní potom, co povodeň zasáhla její dům.  Z důvodu zachování soukromí neuvádíme žádné podrobnosti. 

Jedná se o přepis vyprávění a paní nás požádala o zachování anonymity. 

Od prvního úderu blesku a dopadnutí kapek, uběhlo asi jen 20 minut a v domě jsme měli metr vody. Byla jsem doma sama s dětmi. Manžel byl v práci.  Stála jsem s dětmi na schodech a strachy jsem nevěděla co dělat. Venku hučela voda a svítilo jen veřejné osvětlení.  Za chvíli se rozrazily dveře a ve dveřích se objevil jeden z našich  hasičů.  Vypadal unaveně a znatelně se mu ulevilo, když nás uviděl. Řekl mi to bude dobrý, vzal mého nejmadšího uvázal  si ho dvěma opasky na prsa a odešel do tmy.  Strachy jsem nemohla ani mluvit měla jsem pocit, že prcka už nikdy neuvidím.  Za chvilku přišli další dva a "vzali mi"  i další děti. Odnesli je a řekli, vrátíme se pro vás.  Nevím jak dlouho trvalo, než se vrátili, byla jsem ochromenná strachy.  Přišli pro mě zase dva a řekli mi, držte se mezi námi. Byli promočení, vzali mě mezi sebe až později jsem pochopila, že chtěli chránit moje bříško.  Voda byla všude okoli, kolem nás proplávaly větve, kmeny stromů, a různé věci vyplavené z domů, do jednoho z chlapů narazil strom, postavil se mu, aby mě chránil. Cesta do bezpečí byla náročná, bála jsem se, že upadnu, ale měla jsem se o koho opřít.  Byla jsem a jsem pořád v šoku, shledání s dětmi a později i s manželem, mě vrátilo do normálu.  Jaké to je když přijde voda? To jsem si nedokázala představit než to přišlo.  Jsem moc ráda, že dobrovolní hasiči jsou, nevím kdo by nám jinak pomohl. 

S podobnými příběhy jsme se setkali také na Severní Moravě a v Jižních Čechách.  Světlou linkou těchto příběhů byla činnost dobrovolných hasičů a proto jim chceme moc poděkovat.  

Odvaha pomáhat není jen o prodeji kalendáře, je o medializaci a zviditelnění "obyčejných" hrdinů, kteří žijí ve skrytu mezi námi.