Říkalo se o nich, že jsou kýčovití. Co s nimi... Takový typický dar-nedar, který většinou končí na dně šuplíku nebo v lepším případě v tombole na mysliveckém bálu.

Ale mně se líbili. Byli takoví... takoví nevinní. Jen jim cosi chybělo. Nějaký životní úkol, jakýsi účel a smysl bytí. Nemohla jsem to nechat jen tak...

A pak přišla vzpomínka. "Když to všechno pěkně spapáš, uvidíš obrázek!", říkavala maminka, tetička, babička... a já pak zase svým dětem. A tak se králíčci stali konečně věcí užitečnou. Přimějí každého, aby pěkně dojídal...  když to totiž všechno pěkně spapáte, zachráníte tím králíčka!

Představuji vám dvě králičí misky s názvem "Zachraňte králíčka!" Protože i králík má právo na smysl života...