5. VOŇAVÁ HOJIVOST

    Studánka bohatě obrostla blatouchy, vodní trávou a ještě spoustou jiných rostlinek. Zase je kolem ní  veselo a živo. Ale jen takové jemné a něžné, přece jen se NIC nemá přehánět.
    Jediné, co zůstalo jako památka na tiché dny, je hojivá vůně mateřídoušky. Voňavý koberec pokrývá skutečně veliký kus zahrady. Nikdy mě ani nenapadlo do hojného rozrůstání této vonící bylinky zasahovat. Je tak hebká na dotek a jak je v ní měkoučko..
    Jednoho skutečně prosluněného dne jsem si jen tak seděla v trávě vedle červeno fialových kvítečků a pozorovala včely, jak poctivě létají sem a tam z květu  na květ.
Velice opatrně, abych nepoplašila včelky, jsem se sklonila až úplně blizoučko k mateřídoušce a rozkošnicky dýchala její nádhernou vůni.
V tom jsem si všimla, že na každém včelím tvorečku někdo sedí!
Byla to malá, ale opravdu malilinkatá pruhovaná stvořeníčka.
    Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, byli to malí skřítkové. Byli tak titěrní, že mi trvalo dosti dlouho, než jsem byla schopná je od různých broučků vůbec rozeznat.
    Na zádech měli sice malá křidélka, ale očividně je víc bavilo létání na včelce. Moc se přitom smáli, ale jejich hlásky byly tak křehounce slabé, že je sebou odnášel vánek a já jsem mohla jen vnímat blažený výraz v jejich obličejíčcích. Na tělíčku měli přiléhavý trikot s růžovo-fialovými proužky a stejně tak proužkovanou měli i špičatou čepičku. V rukou držel každý z nich malinký váček.
    Chtěla jsem si je lépe prohlédnout a tak jsem si lehla na břicho a podepřela rukama obličej. Dokonce i můj dech byl pro ně jako silný vítr. Musela jsem uklidnit své dýchání a opět se ponořit do vnitřního ticha. Když se mi to povedlo, všimla jsem si dalších skřítečků na jednotlivých rostlinkách mateřídoušky. S dětským úžasem jsem sledovala rejdění a šikovnost, s jakou rozechvívali drobné růžové kvítky na fialových paličkách.
    Květ jakoby se rozzářil a v té chvíli otevřeli své váčky a "něco" nabrali. Byl to malý obláček hojivé vůně mateřídoušky.
    Moc mě zajímalo, co s tím obláčkem bude dál. Ale opět stačilo jen pomyslet a dostalo se mi vysvětlení. Pár skřítků přestalo náhle pracovat, přesunuli se přede mě a sklonili své hlavičky. Všichni se najedou soustředili na odpověď pro mne. A já jsem v hlavě uslyšela slova. Zprvu jen velice slaboučce, ale čím víc jsem byla ztišená, tím jsem slyšela jasnější a zvučnější hlásek.
    Vyprávěli mi o svém soužití se včelami. Jejich pilné kamarádky je vozí na svých zádech do úlu, kde skřítci z váčků předají hojivé rozechvívání do medových pláství, ze kterých včelař stočí výborný a zdravý med.
Hojivost medu se pak mnohonásobně zvýší a hravě si poradí se všelijakými neduhy, které lidi trápí. Od nachlazení přes trápení na duši. Jeho sladká vůně  podporuje laskavost, ohleduplnost a soucítění.
    Vysvětlili mi, že nejsou jediní, kteří takto přispívají včelám a jejich medu, proto je med tolik zdravý. Takže medík je vlastně kouzelná lahodnost, která  v sobě ukrývá spolupráci mnoha bytůstek rostlin se včelami. Konečné požehnání pak dostane od včelaře.
    
Každý večer, těsně před západem slunce se sletí malí skřítci uprostřed mateřídouškové osady, utvoří několik soustředných kol a točí se v nich, takže to vypadá, že všechny rostlinky radostně tančí. S posledním závanem mateřídouškové vůně se uloží ke spánku, do svých květinových postýlek.
    Přece jen mi to nedalo a další den jsem se opět vypravila do mateřídouškové osady za skřítky.
    Vím, že se mateřídouška také suší, zajímalo mě, jak je to s léčivostí u usušených květů.
    Opět ztišená a v klidu jen s jedinou otázkou v srdci jsem si sedla na měkký polštářek z vůně. Netrvalo dlouho a už u mě bylo pár malinkatých skřítků mateřídoušků.
    Nejprve mi vysvětlovali, jak a kdy se má rostlinka správně utrhnout. A také mi připomněli, abych nejprve požádala o dovolení skřítka, který se o ni stará. Kdybych ho totiž polekala necitlivým utržením rostlinky, utekl by a moje kytička by sice měla nějakou léčivou moc, ale zdaleka ne takovou, jakou má s jeho požehnáním.
    Rostlinky je třeba trhat časně z rána, kdy se skřítci probouzejí, jsou čilí, plní síly a mají vůni uvnitř svých váčků. V květu utržené rostlinky skřítek zůstane spát a probudí se, když je ho potřeba. Svou hojivostí požehná čaji nebo vonnému polštářku pro dobré spaní. Je důležité takto použité rostlince hezky poděkovat a s láskou pomyslet na skřítka léčitele.
    Mateřídouškoví skřítečci jsou také výbornými pomocníky v kuchyni. Naučili mě kouzelně dochutit ovocný salát i sladkosti, které tak ráda peču. Každou ze sladkých dobrot hned po vytažení z trouby jemně posypu cukrem s lístky této příjemně vonící bylinky a ty se pak  stávají delikatesami pro každý mlsný jazýček.
    
Jako mé vřelé poděkování za jejich všestrannou pomoc a hojivé rozechvívání, které halí do obláčku vůně téměř celou zahradu, jim čas od času daruji malé růženíny. Zakopávám je v pomyslném středu celé mateřídouškové osady, přesně v místě, kde večer co večer oslavují své bytí na Zemi a v této zahradě..




    Mateřídouškou od hlavy až k patám posetá,
    Nejsem žádná víla, jen malinká popleta..
    Co se na svět věčně culí,
    S culíčky a bez skrupulí..

    Doušky mateří tělo mi ve vaně hladí,
    Vůně je to kouzelná a ke snění mě svádí..
    Na včelách budu létat ve snu,
    A do postýlky plné květů ráda klesnu..

    Skřítky poškádlím medu chutí přesladkou,
    Snad budou si chtít hrát s nezbednou copatkou..