9. JABLOŇOVÉ MATEŘSTVÍ


"Kam já ji jenom dám, kde já ji zasadím...." pobrukovala jsem si jen tak pro sebe a chodila
křížem  krážem po zahradě.
    "...tady né.... Snad tady, ne to taky není správné místo...." lámala jsem si hlavu a neustále přecházela sem a tam.
    Někoho se zeptám, no to je nápad! A najdu nejlepší místo pro nového obyvatele naší kouzelné zahrady.
    Ten den nebyl jako všechny ostatní, byl zahalen mlhou mnoha otázek a očekávání.
    Dostala jsem darem stromek malé jablůňky.
    Procházela jsem celou zahradou a přemýšlela, kde mu bude nejlépe.  
    Protože jsem se stále nemohla rozhodnout, požádala jsem o radu veliký moudrý dub.
    Chvíli jsem stála pod ním a přemýšlela, jak se nejlépe zeptat, myšlenky se mi v hlavě zamotávaly a proplétaly, zlobila jsem se sama na sebe, že se nedokážu ani trošku soustředit.
    Přistoupila jsem tedy blíž k dubovému kmenu a objala ho. Opět se mě zmocnil zvláštní pocit štěstí a po malé chvilce i klidu. Myšlenky se srovnaly, všechny otázky zmizely a mně to náhle došlo.
Chodím, ptám se pořád a pořád dokola, co dál a zahltila jsem své rozechvívání neklidem a zmatky. Není divu, že jsem bezradná, vždyť neslyším rady okolních bytostí, kam s jablůňkou.
Povolila jsem své sevření a dubu za jeho pomoc poděkovala. Je kouzelné mít takové přátele.
    Rozběhla jsem se po zahradě dolů k hrušni a celá udýchaná jsem ji požádala o radu, kde by měla jablůňka stát, kde ji mám zasadit, abych podpořila jejím rozechvíváním kouzlo celé zahrady.
    Strom se jemně zachvěl a jemný hladivý ženský hlas elfky hrušně se mě zeptal, zda-li jsem nejprve oslovila bytost v jablůňce. Ona sama by si měla vybrat místo pro svůj život.
    Vše se ve mně roztočilo. Na to jsem opravdu zapomněla, upřímně jsem se zastyděla.
    Šla jsem zpět ke stromku jablůňky, který byl opřený o stěnu altánku.
S láskou jsem pohladila dosud slabý kmínek a požádala jablůňku, ať vyjeví své přání a sdělí mi, kde na zahradě se jí nejvíce líbí. Ráda ji tam zasadím.
    Bylo ticho...
    Asi se na mě zlobí, za to, že jsem se jí nezeptala dříve. Napadlo mě.
    Ševelení jejích listů ve větru sílilo, až jsem uslyšela velice slabý náznak mladého dívčího hlasu.
Chvíli trvalo, než jsem rozeznala jednotlivá slůvka.
Trpělivě jsem poslouchala jemný hlásek, který mě žádal, abych jí připravila místo k růstu, kousek od tohoto altánku, zrovinka na malé divoce rostoucí loučce, kde sídlili skřítkové zvonečkoví a kopretinové slečinky.
Radostně jsem jí poděkovala a rozběhla se tam, abych požádala skřítky o dovolení zasadit zde jabloňový strom.
    S jásotem přijali zprávu o novém obyvateli jejich výsostného území a zahájili malé stěhování z místa, kde se bude hloubit jáma pro zasazení jablůňky.
    
    Po pár hodinách usilovné a opatrné práce stála jablůňka přesně tam, kde si přála, mezi divokými lučními květinami a vysokou trávou.  Dostala také pořádnou dávku čisté vody, aby se dostatečně napila.
    Byla zřejmě příliš unavená, než aby si ještě dnes chtěla povídat. A já také, usnula jsem jako nemluvně.

    Hned časně ráno jsem ji navštívila a zeptala se, jak se jí daří.
Zářila podstatně silněji, než když jsem ji přinesla.
Mou náklonnost opětovala jemným ševelením, které jako prve zesílilo a utvořilo hlásek.
Ale teď jsem ještě navíc vnímala jemný, mlžný opar, který vypadal jako malá elfí dívenka.
Hnědé vlásky měla spletené v culíčky, usmívala se a obličej jí šťastně zářil. Její šatičky byly jasně červené, stejně jako botičky.
Vypadala dětsky mile.
V té chvíli mě napadlo, že ke svému synovi, který už docela vyrostl, jsem dostala darem dceru. Dojetí mi vtisklo do očí šťastné slzy. Lehounce jsem objala útlý kmínek, měla jsem pocit, že je najednou vše ponořené do růžového obláčku lásky. Lásky mateřské a čisté, té, která lehce překlene všechny těžkosti...
    Druhý den jsem přinesla jabloňové elfí holčičce růženín, vyhlazený do tvaru srdce a zakopala jí ho ke kořenům.
    Zvonečkoví skřítci svým paličkovým ťukáním dali celému okolí na vědomí, že nám na zahradě přibyla další láskou prozářená elfí bytost, jabloňová dcera...
    
    Podporovaná laskavým rozechvíváním všech zahradních bytůstek a mou starostlivou péčí, vyrostla z jablůňky velká a krásně košatá jabloň.
Její nádherně červená jablka jsou těmi nejšťavnatějšími a nejsladšími, jaké jsem kdy jedla...





    Červená jablka před očima mi zrají,
    Cítím se spokojeně a ne jako Eva v ráji...
    Netoužím opustit svou milou zahradu,
    Netoužím po vile a ani po hradu...

    Krásným darem dceru jsem dostala,
    Pro peněz bohatství bych se vám vysmála..
    Červená jablka před očima mi zrají,
    Cítím se spokojeně v mateřském ráji..