Zahraj si se mnou tu hru…na bratry zvířata, sestry rostliny.
Na začátku stačí málo: nezabíjej žáby, když slaví svatby, nerozbíjej konipasům vajíčka, mouchám netrhej nohy.
Pak dlouho nic. Do dětské krve ti musí přejít krása žabích bubnů, vodních zpěvů, div ptačích hnízd, útlost hmyzích nohou, radost, že nejsi na zeměkouli sám. To chvíli trvá.
Navštíví-li tě pavouk, nevyj hrůzou. Běží po tobě osminohý bratr. Hebce péruje, jsi pro něj teplá bílá skála.
Až bude třistakrát větší, pak teprve řvi děsem.
Dosud nežádám, abys miloval tasemnice, abys obdivoval pijavky, tu nádheru letních rybníků.
Vyhýbej se jen mravencům, i tak jich připravíš mnoho o život. Nezabíjej každou mouchu.
Vběhne-li ti stonožka do stanu, opatrně ji vynes.
Až půjdeš později karpatskými lesy, spatříš na jitřní stezce modrého slimáka, velkého a nádherného.
Překonej se, skloň se a polož ho mimo cestu, aby mu další chodec neublížil. Je to prosté a dobré.
Dohraješ-li hru až sem, stačí to.
Budeš mít radostné vědomí, že dýcháš stejný vzduch s bratry, které bys nikdy nedokázal stvořit ani oživit, s tvory, kteří umějí tisíce věcí, které ty nesvedeš.
A umějí to o milióny roků déle. Bezúčelně a nesmyslně neničíš cizí život.
Úcty k životu ti je zapotřebí a ne rozplývání nad přešlechtěnými domácími zvířaty, jako kdyby každá rasa nebyla někdy nečistokrevným míšencem!
Měj úctu ke zvířatům, která zatím nejsou vzácná, protože hojnost není důvodem k ubližování.
Ke zvířatům, která nejsou krásná, pestře zbarvená, s lahodným hlasem a chutným masem, protože milovat a bránit krásné nebo užitečné není těžké ani záslužné. …zraňuj a zabíjej co nejméně musíš!
Je jiný pohled na lovce, který zabíjí, aby si udržel život.
Dny se plahočí o samotě po lesích. Zvíře a člověk: kdo z koho. Smrt pak patří do koloběhu bytí, elektrony obíhají i v mrtvém těle.
Tím odpornější je pohled na lovce, dýchavičného městského mordýře v kloboučku a kamizole, když párkrát ročně vyrazí se sobě rovnými ze zapáchajících úřadoven a schůzoven do čistých podzimních polí.
Ne z potřeby ani vášně, sluší se to pouze. Nad bezduchými zajíci se pak nese rouhání lesních rohů.
Čím zbytečnější smrt, tím honosnější vytrubování… Krvavá hra!
Čím si můžeš být jist: až se na Zemi někdy snese nějaká bytost z jiných světů, planet, hvězdokup, nebude schopná rozeznat ten nepatrný rozdíl, který dělí lidi od zvířat. Nerozliší křik hrajících si dětí od křiku racků nad rybníkem.
A tchoře budou považovat za človíčka- stejné oči, hlad, uši, někdy podobný zápach, stejná touha po životě.
M. Nevrlý - Karpatské hry (zkráceno, děkuji těm, kteří přepsáním a sdílením poslali tento příspěvek)

Nejsvatější náboženství, pravá víra, pevná kázeň, kajícnost a odříkání - to jsou všechno maličkosti ve srovnání s lidskou láskou ke všem bytostem a tvorům, neboť nad vším tím se tyčí zákon o neubližování. (Mahábhárata)

Jak dlouho budou existovat jatka,
tak dlouho budou existovat bojiště.
Tolstoj

"Dej dítě do postýlky s jablkem a králíkem .
Pokud sní králíka a bude si hrat s jablkem ,
koupím ti nové auto " .
- Harvey Diamond

Všechno je spojené .
Co se děje se zvířaty, bude se dít i lidem.
- Indira Gandhi

"Buď dobrý k lidem, k rostlinám i zvířatům.
Nepronásleduj lidi ani zvířata a nepůsob jim bolest."
Lao-ć (filosof, taoista)

Člověk je součástí celého námi zvaného "vesmíru", částí vymezenou v čase a prostoru.
Naším úkolem musí být zbavit se tohoto vězení šířením našeho soucitu, obejmout všechny živé tvory a celou přírodu v její kráse.
Možná tohoto není schopen dosáhnout úplně, ale samo usilování je součástí osvobození a základem pro vnitřní jistotu.
- Albert Einstein -

"V 19.tém století žil člověk, který si spolu se svým synem vybudoval existenci lovem kožešinových zvířat.
Velmi svého syna miloval. Vážil si i své snachy a těšil se na to, že brzo bude dědečkem.
Když byli na cestě do města ve vzdálenějším kaji, aby prodali své kožešiny, zastavili se k odpočinku na skalnatém výběžku, pomalu se stmívalo.
Náhle je přepadli lupiči. Otec věděl, že lupiči je zabijí a vezmou si jejich kožešiny.
Proto bleskurychle shodil syna dolů ze svahu a tím mu zachránil život.
On přišel v krupobití kulek o život.
Co nám tento příběh říká? Zločinci představují vtělení negativního postoje otce i syna k životu.
Kdo pro vlastní zisk vykořisťuje a zabíjí zvířata, dříve nebo později utrpí to, co jim způsobil.
Otec mohl svou láskou a obětavostí zachránit život synovi, který si naložil méně negativní karmu.
Jeho vlastní život ale nemohl být zachráněn. Svým chováním však získal mnoho dobré karmy, která mu v příštím životě poslouží.
Dobré skutky spojené s hlubším pochopením zabraňují aby tě dohonily následky tvého negativního chování. Proto buď vděčný za všechno, co se můžeš naučit.
Raduj se ze svého života. Raduj se ze všeho, co tě potká, a snaž se to pochopit.
Neboť poznání spojené s otevřeným nitrem je základem toho, co tvé pravé jádro hledá: samotné osvobození." Promluvy k Západu, Sathya Sai

"Zvířata trpí na celém světě.
Také v tvém okolí.
Také kvůli tobě.
Zamysli se nad svou stravou.
Lidé se zatěžují velkým množstvím, velmi velkým množstvím negativní karmy svými špatnými stravovacími návyky.
Jíst maso je velký hřích.
Jíst rybu je velká chyba.
Mnozí z vás používají pokusů J.C.Boseho, který zjistil, že i rostliny jsou reagujjícími živými bytostmi k ospravedlnění svých nesprávných návyků v jídle.
Samozdřejmě, že rostliny jsou živé.
Ale zvířata jsou vybavena nervovou soustavou a omezenou schopností myslet a to rostliny nevlastní.
Proto zvířata křičí a pláčou, když jsou porážena, a rostliny ne.
Neporovnávej proto zvířata s rostlinami, neboť to nepoukazuje na nic jiného než na falešnou logiku.
Raději změň způsob své výživy.
Drž se co možná nejdál od masa a ryb.
Pak můžeš mnoho, velmi mnoho přispět ke zlepšení tohoto světa."
Promluvy k Západu (3.1). Sathya Sai