Mohla bych se rozepsat o peripetiích svého života nebo o svých třech dětech, které mě drží nad vodou, i přesto, že jsou již samostatné. Nemusím proto řešit na jakou střední či vysokou školu postoupí nebo zařizovat svatbu nejstarší dceři. Stejně jako jsem je vychovávala k tomu, že se musí spolehnout především sami na sebe, tak bych ráda pomáhala i dětem z dětských domovů formou pěstounské péče, aby byly do života připraveny co nejlépe.

Před dvěma lety jsem absolovovala přípravu nutnou k seznámení se s problémy kolem pěstounské péče a zároveň bylo nutné zjistit, zda jsem jako náhradní matka vhodný kandidát. Při té přiležitosti mne potěšilo, že i samoživitelky mají možnost pomáhat osamělým dětem. S myšlenkou přijmout děti z dětského domova do rodiny si pohrávám již několik let. Život v podnájmu se mi však nezdál ten pravý ani pro mé děti, a proto jsem čekala, zda se mi povede sehnat domek na vesnici, který bude tím skutečným domovem. 

Vzhledem k finanční situaci po rozvodu nebylo však možné koupit dům se zahradou v takovém stavu, aby se přijetí dětí do rodiny mohlo uskutečnit ihned po ukončení přípravy pro budoucí pěstouny. Je třeba opravit střechu a vybudovat podkrovní místnosti. Velmi mne však  mrzí, že nelze získat potřebné prostředky za pomoci úřadů tak, aby v dětských domovech a podobných ústavech zůstavalo co nejméně dětí.

Každý se mnou bude jistě souhlasit , že si v naší zemi nevážíme poctivých českých rukou. Jsem proto ráda, že aspoň zde na fléru prodáváme naše zboží a jediné co mě mrzí, je prodej materiálů, které pochází z dovozu. Systémem, kterému nerozumím se potlačuje vlastní výroba a raději se dováží  zboží z ciziny. Proč to nemůže být obráceně? Proč nepřevažuje vývoz nad dovozem? To je pro mě stále nezodpovězená otázka, podobně jako nezaměstnanost matek, které by se měly za podpory státu věnovat více jak vlastním dětem, tak těm, které se toulají po dětských domovech.