Před časem jsem dostala "opušťák" od mojí malé ratolesti, tatínek převzal službu a maminka si šla mezi lidi, do společnosti, posedět s pár kamarádkami. Tyhle úniky jsou naprosto nezbytné. Nedávno jsem se například zeptala své starší sestry, jestli nechce něco bumbat.

Jsme celkem čtyři holky, které tak nějak drží pohormadě a i když se nevídáme často, snažíme se držet nějaké potkávací tradice. Usedly jsme do kavárničky na vínko a hlavně na dobrý pokec. Ani nevím jak, náhle padla otázka na jednu z nás, zda je věřící. Eva (skoro tématické jméno) bez váhání horlivě přitakala, že ano, že je věřící odjakživa a ráda chodí do kostela a na mše, vždyť přeci nosí na krku křížek. Další dotaz (celkem logický) zněl, jakého je tedy vyznání, zda římskokatolík, evangelík, protestant.....? Eva se chvíli zamyslela (už to bylo divné) a vypustila naprosto neuvěřitelnou odpověď. "No, já jsem asi ta z toho Říma...řekla bych." Od jinak velmi inteligentní mladé ženy jsem takovou kvalifikovanou odpověď opravdu nečekala.

Každopádně jsme se moc zasmály. Teprve cestou domů mi začalo docházet, co jsem se vlastně touhle malou příhodou dozvěděla. Držíme se často místo podstaty, jen jakýchsi trendů. Když je moderní být vegetarián, objeví se v mém okolí několik mladých lidí, kteří mi budou tvrdit, že nejí maso, ale když se zeptam "proč?", nebudou umět odpovědět. Je líbivé nosit na krku křížek? Budu ho tedy nosit bez ohledu na to, co tím vlastně vyjadřuji? Trochu mne to leká, že bychom před podstatou dávali přednost jakémusi pozlátku? Věřím (chci věřit), že ne! Konečně, třeba si Eva jen dělala legraci, to aby nás pobavila.....