Uspěchaný svět. Každý osobní, či telefonický rozhovor, který jsem v poslední době vedla, začínal slovem "nestíhám"....
Nestíháme navštívit přátele, známé, kamarády, nestíháme vidět hlavně spoustu krásného kolem sebe ...
Asi to nese doba, přetechnizovaná, kde kontakt zprostředkovává mobil, skype,chat atd atd... Sednout si v klidu na kávu s kamarádkou a nedívat se na hodinky je vzácnost, jen tak se projít po městě a dívat se, kde se opravil jaký starý dům, kde zasadili v parku nový strom... nestíháme. Aspoň já to tak v posledním čase vnímám. Přitom den má pořád 24 hodin, pořád má hodina 60 minu a minuta 60 sekund... Jen my jsme hnáni nějak žít rychleji...
Jednou za čas se ale plánovitě zastavím, odložím všechny starosti a povinnosti a jedu na pár dní k rodině na Vysočinu, kde už jen to, že na stole u tety voní domácí buchty a ne z prášku, mě mile donutí zastavit se, vypnout mobil a dívat se kolem sebe a vnímat svět trošku jinak.
I letos jsem o prázdninách nemohla tuto návštěvu vynechat a na chvíli jsem se opravdu ocitla "na konci světa"
Cesta lesem, mezi kopci nádherně malebné Vysočiny, po silničce, kde si dvě auta nevyhnou, po silničce, která nikam nevede... po silničce, která konči v maličké vísce a dál už nevede nikam. Opravdu jsem na konci světa. A zde jsem najednou vnímala vše úplně jnak. Chodila jsem mezi starými domečky, které nikdo neobývá, procházela jsem kolem kostela na hřbitově, o který se stará jeden ze dvou! posledních obyvatel této vísky a cítila jsem neskutečný klid sama v sobě.Klid, který zde dýchal z každého stavení, z polorozbořeného plotu, z každé kytky, která tu rostla u cestičky.
Dlouho jsem jen tak chodila po maličké vesničce a uvědomovala si, jak tenoučká je hranice mezi klidem všedních dní a uspěchanou dobou. Jen pár kilometrů ... a jsem zpět v dnešní době... Ale ta chvilka, kdy jsem intenzivně vnímala klid, ve mě zůstala a věřím, že občas, při pohledu na pár fotek z tohoto výletu, mě občas donutí zastavit se, najít si čas na věci a lidi, na které jsem v poslední době tak zapomínala!
Zkuste to taky! Stojí to vážně za to!!!
Takže Heli, na to kafe fakt konečně dojedu!
