z cyklu na pomezí bdění a spaní:

….jsem zpět...vidím opět stupňovitou pyramidu  a kolem plují něco jako mraky, nad ní se vznáší strážce, který je bílé, průhledné barvy, jako ty mraky, ale zdá se spíš, že je to síť, něco jako ochrana. 

Pyramida nestojí na zemi, ale v prostoru prostě JE a u jejího pravého boku se najednou zastaví loď, ŽIVÁ a organická loď. Je úchvatné sledovat její let, když se totiž zastaví u boku pyramidy, tak ta křídla letounu sevřou, tak jako to dělá páv, ale ta křídla jsou mnohem jemnější kvality, je to jako hudba…. hudba plná duhových, symetricky seřazených tigle……

Najednou jsem v jakémsi meziprostoru, nejprve se mi zdá, jako by to bylo hranaté a rozdělené na chodby, s přísně geometrickým vyměřením.  Do toho meziprostoru vplouvají obrovskou rychlostí něco jako  zářivé bílé koule... chvíli je pozoruji a vidím, jak ty koule sami v sobě kmitají, pak zahlédnu, že tam něco je a dojde mi, že tam přilétají asi bytosti, že jsem v nějakém suterénu, jakmile mi to dojde, pokračuju dál a ta přísná geometrie se trochu rozvolní a já najednou stoupám……

Stoupám a jsem v jasném, oslepujícím světle...je to bílá záře, mohla by zničit zrak a já stále stoupám, až se objevím před úchvatným tvarem, zdá se, že zezadu, za mnou, i když nevím kdo, nebo co tam jsem, svítí světlo, které dopadá na tu plochu přede mnou a tím se ta plocha oživuje, je to podobné zrcadlu, ale zrcadlo je příliš hrubý materiál, tento materiál neznám, navíc jsou v něm jako pavučina protkány různé obrazce, ale nejsou barevné, je to síť obrazců a zdá se, že se mění, nejsou statické a dokonce se mi zdá, že jsou živé, že to celé je živé, jako tenoučké žilky, které protkávají ten materiál ze světla…

Vyletím nad něj, těsně ho míjím, byla jsem velice blízko…. krása......pak je světlo pryč a jsem v tmavém prostoru, spíše do indigové barvy a kolem padají neuvěřitelnou rychlostí něco jako asteroidy, celé roje asteroidů, ale já vidím jen tu čáru za nimi, taková je to rychlost, někam spěchají......

Další prostor je také tmavý, ale spíše se jedná o pozadí a v prostřed toho prostoru je něco jako oblak světlého, mléčného světla.V tom oblaku jsou svislé pruty a na nich i mezi nimi se válí podivné oválné útvary, které mají barvu také světlou a materiálově by se daly připodobnit k mozzarele, s tím, že hustota  není pevná, není to pevný materiál…..je to líheň. V tomto prostoru se mi velice líbí, zdá se, že pobyt zde mi konejší nervy, je to tak uklidňující……nejsem ale unavená, a tak tu nemusím být a proto pokračuji dál.

Další prostor je nekonečně obrovský…... nejprve se leknu, protože všude kolem mě v tom prostoru visí seřazené malé koule, po obvodu nich je talíř, je jich tam snad miliarda, nekonečně mnoho... zřejmě jsou to ty koule ze začátku cesty, ale zde jsou statické, asi to je něco jako parkoviště…....

Z ničeho nic vidím nejvíc hrubý materiál z této cesty, jako bych zírala na houbu, tedy její kůži, která má světle hnědou barvu, a je zase prošpikovaná znaky…. nejsem schopná vidět z této polohy kde končí ani začíná, ale jak se od toho vzdaluji vidím otvor, jímž jsem proletěla ven. Otvor je okrouhlý a tmavý, je to paví tigle a najednou mi dojde, že jsem byla v té lodi pavích bytostí…….říkám tomu loď, ale ona je to taková pohyblivá domovina, je to něco, kde žije mnoho bytostí v bytosti, která je nese a poskytuje jim domov, jsou jeden celek…. jeden, bez druhého nemohou být, je to symbióza a je to krásné a organické, je to živé, vše je živé…..…..