Jelikož jsem na rodičovské "dovolené" a jakožto každá žena v domácnosti se strašně nudím (cituji kamarádku Ivushku :)), tak jsem se pustila do něčeho nového. Půjčila jsem si od kamarádky Hanky šicí stroj a přestože jsem dlouhá léta věřila, že mi to opravdu musí zákonitě prošít prsty a bála jsem se ho jako čert kříže, tak jsem začala šít. Možná mě donutilo to, že bylo třeba Terezce ušít pár věcí, třeba mantinel do postýlky, protože jsme posunuli rošt o  pozici níž, ale i do jídelní židličky by se hodilo nějaké polstrování.

A tak jsem svou mámu "obrala" o látky, které doma měla snad dvacet let a vstoupila do nového světa. Možná jsem si naivně myslela, že do toho nespadnu, protože vím jaký mor jsou korálky, že to není jen o tvoření, ale také o sběratelství a leze to do peněz. Ale jako každý koníček, i tento bych ráda uživila sebou samým, nikoliv z rodinného rozpočtu. První věci se povedly, jsou funkční, mají samozřejmě chyby, ale na prvotinu to bylo dobré. Aniž bych věděla jak se dělá patchwork, tak jsem víceméně napodobila tuto techniku.

Pochlubila jsem se na Facebooku a za chvilku se mi ozvala bývalá spolužačka, že patchwork miluje a jestli bych neušila mantinely pro jejího tříměsíčního synka Otíka. Z počátku jsem se trochu bála, ale kdo se bojí, nesmí do lesa a já do tohodle patchworkového lesa moc chtěla a tak jsem řekla ano. Jako ve všem jsem samouk a učím se vlastními chybami, ale věřím, že výsledek stojí za to a že bude sloužit dlouho a snad si ho za nějaký ten rok užije jiné miminko a nebo Otík přiváže svůj manitnel vlastnímu synovi na jeho postýlku.

U Otíka doma

Detail