Neúspěšné a posléze i úspěšné pokusy o pěstování ananasovníku mě provázejí už od dětství - většinou ve fázi zakořeňování růžice uschla, jednou mi uhnila, pak se zase nedal koupit ananas se zelenými středovými listy... 

Až jednou se povedlo - v té době jsem studovala v Českých Budějovicích a bydlela v podnájmu v ne moc velkém pokoji a malý ananásek mi dělal příjemnou společnost a pěkně rostl. Čas plynul a rostlinka měla čím dál tím větší prostorové nároky a jediné místo, kam se vešla, byl můj pracovní stůl, ze kterého mě postupně začala vytlačovat. Naštěstí v té době rodiče dostavili domek a cca tříletý ananasovník našel azyl v zimní zahradě.

Uběhly téměř tři další roky, než jsme se dočkali příjemného překvapení - uprostřed majestátní růžice se objevily červené listy, ze kterých vykukovala malá chocholka - hurá, pokvete nám ananas!

A dál už nechám mluvit fotky:

Květy:

Při dozrávání bledne červená a listy začínají uvadat:

Náš první ananas dva dny před sklizní:

Druhý ananas těsně před sklizní, která proběhla minulou neděli:

A tady už oba nádherně žluťoučké a voňavé ananásky (dalo by se říct otec se synem ) po sklizni:

Jak je vidět, synáček je menší než otec, a proto jsme se rozhodli nepokračovat v této rodové linii a v květináči máme již prakticky zakořeněnou novou růžici z nedávno koupeného sweet ananasu.

Mňam - tohle byl nejlepší ananas, jaký jsem kdy ochutnala!