To tenkrát hráli asi příliš zvesela,
pan architekt si prstem ťukal do čela.
A na truc svým vlastním přísným zákonům
v rytmu hudby svého srdce roztancoval dům.
Za mlhu hustou, že by se dala krájet
si přeji jednou se svou dcerou zajet.
Vždyť s Rákosníkem potkává se každou chvíli,
ať pozná i to místo, kde prý tančí víly.
Vzal do ruky černou tuž
a nakreslil mi Moulin Rouge.
Nemoh přece tušit,
že černá může rušit
vzhled potřebné scenérie
v Moulin Rouge, jó, tam to žije.
Když díky lidské blbosti pukám vzteky,
mění se žíly mé v purpurové řeky.
Proud vzteklých řečišť se rozlije po těle,
rozmělní zlobu na oblázky veselé.
Zakrákala k ránu vrána,
zavřela se v nebi brána.
Zalomil se v zámku klíč,
tak jsem radši zmizla pryč.
Když z modrých očí padá mokré hoře,
kapky rázem modrou k nepoznání změní,
pak v údolích se slijí v tyrkysové moře,
a nitka suchá na člověku není.
