...otevřela jsem včera namátkou knihu Ženy, které běhaly s vlky a začla číst... o příběhu ženy La Llorony a řeky... ten příběh v sobě skrývá metaforu o zničení plodnosti žen, ničení tvůrčího proudu... můžeme díky němu pochopit mnohé o slábnutí a marnění ženského tvůrčího procesu, můžeme se ale také díky němu naučit vzdouvající vlny sjet, nikoliv se v nich utopit.
Ráda bych se s Váma o kus z toho čtení podělila formou výběru na pokračování, v doprovodu mých ilustrací. Snad to tento virtuální svět unese... a když ne, tak vše řečené je k přečtení v knize již výše zmiňované, jejíž autorkou je Clarissa Pinkola Estés, Ph.D.
Příběh používá metafory krásné ženy a čisté řeky života k tomu, aby popsal tvůrčí proces ženy v jeho normálním stavu. Když se však střetnou s destruktivním Animem, jak žena, tak řeka se blíží ke svému konci. Potom má žena, jejíž tvůrčímu životu není dán prostor, pocit otravy, defomace a touhy vše zabít. Je pak vracena do zdánlivě nekonečného pátrání v sutinách, aby nalezla svůj dřívější tvůrčí potenciál.
pozn.: Animus může být nejlépe pochopen jako síla, která ženám pomáhá jednat ve vnějším světě samostatně, za sebe. Animus pomáhá ženě vyjádřit její specifické a ženské vnitřní myšlenky a pocity konkrétními způsoby.
...řeka musí být znovu vyčištěna. Není to kvalita produktů naší tvořivosti, kterou se v příběhu zabýváme, ale je to uznání hodnoty jedinečných darů člověka a poznávání metod péče o náš tvůrčí život. Za každým činem psaní, malování, myšlení, léčení, vaření, hovoření, usmívání, tvoření, se skrývá řeka Río Abajo Río, ta řeka pod řekou živí vše, co vytváříme.
V symbolice vyjadřuje velké množství vody místo, kde vznikl život sám... Řeka je pokládána za Gran Dama, která kráčí zemí... a uléhá do půdy, aby vytvořila dobré podmínky pro růst.
Někdy je tvůrčí život ženy přemožen něčím, co chce tvořit věci pouze egem a pro ego, věci, jež nemají žádnou trvalou duševní hodnotu. Někdy dochází ze strany společnosti, ve které žena žije, k nátlakům tohoto druhu, že její tvůrčí myšlenky jsou k ničemu, že je nikdo nechce, že je zbytečné, aby v nich pokračovala... To je vlévání olova do řeky...
...následkem znečištění tvůrčího života žen je ztráta vitality... někdy také dochází k tomu, že řeka tvořivosti mizí na čas pod zemí, ale zároveň se během tohoto období něco vyvíjí... i když se naše tvůrčí energie dostane do dlouhodobé inkubace, přesto se těšíme na výsledek, přesto cítíme pohyby a pohnutky toho nového života v nás.
Umírá-li tvůrčí život, protože o zdraví řeky nepečujeme, jedná se o úplně jinou záležitost. Potom se cítíme přesně jako ta umírající řeka; pociťujeme ztrátu energie, jsme unaveni; nedochází k žádnému hemžení, víření, listy se nehýbou, nic... Všechno se zdá být nahnilé...
Výmluvy jsou další formou zamoření... nemám peníze, nemám čas... nemohu začít, dokud nebudu mít ty nejlepší a nejdražší pomůcky nebo zkušenosti, nemám na to teď náladu, ještě se na to tak necítím, potřebuji na to nejméně celý den času... potřebuji několik týdnů času pro sebe, abych to dokončila, já jenom, právě...
Umění se netvoří jenom při kradených chvilkách.
Příliš mnoho komplexů... může řece způsobit nesmírnou škodu... Některé z oblíbených trestů zlomyslných komplexů jsou ty, že slibují duševnímu "Já" čas k tvoření někdy v mlhavé budoucnosti. Nebo slibují, že jakmile bude několik dní volna, všechno se konečně uskuteční. Je to samozřejmě nesmysl. Komplex takový záměr vůbec nemá. Je to pouze další způsob ničení tvůrčího impulzu.
Případně mohou hlasy i našeptávat: Tvoje práce bude k něčemu, jenom když budeš mít doktorát... když obdržíš takové a takové ocenění, budou-li tvé věci publikovány... jenom když... a když...
Jedním z největších problémů tvůrčího komplexu je našeptávání, že cokoliv děláš, bude špatně, protože nepřemýšlíš logicky, protože nejsi logická, protože to, co jsi doposud udělala, nemá logiku, a proto je to odsouzeno k neúspěchu. V první řadě platí, že první fáze tvoření logiku nemají - ani by mít neměly.
Může se také stát, že tvůrčí proces ženy není chápán nebo respektován těmi, kteří žijí kolem ní. Záleží na ní, aby je informovala, že když má ten výraz v očích, neznamená to, že je prázdná a čeká na naplnění. Znamená to, že se snaží balancovat velký domeček z karet plný nápadů na jediném konečku prstu... Podaří-li se jí dostat to všechno ke stolu, aby se to nezhroutilo či nerozsypalo, mohla by přednést představu z neviditelného světa do skutečnosti. Tak pssst, ať jí tu stavbu nerozfoukáme.
Mít komplex je jako být uvnitř černého pytle. Je tma, nemůžeš vidět, co tě drží, víš pouze, že jsi něčím polapena. Potom nejsme dočasně schopni uspořádat své myšlenky nebo priority a stejně jako jiní tvorové v pytli začneme jednat bez rozmýšlení.
Zdravý Animus se má zapojit do práce řeky; tak by to mělo být. Je pomocníkem, který sleduje, zda je zapotřebí něco učinit. V příběhu La Llorona je však Animus jednostranný; přebírá velení, brání novému vitálnímu životu a chce ovládat celý duševní život. Získá-li zlomyslný Animus takovou moc, žena sama svou práci pomlouvá nebo se v jiném extrému pokouší pouze napodobovat skutečnou práci. Pokud se něco takového stane, žena má čím dál méně tvůrčích možností. Animus získává moc pohrávat si se ženou, její práci zlehčuje, čímž ji tím či oním způsobem činí nevěrohodnou. Dosahuje toho ničením řeky.
Tvořivost by měla být činnost jasného vědomí.
Příběh o La Lloroně
La Llorona žila s bohatým španělským mužem, který měl u řeky továrny. Přihodilo se však něco zlého. La Llorona pila vodu z řeky během svého těhotensví. Její děti, dvojčata, se narodily slepé a měly srostlé prsty na rukou, rotože španělský muž-hidalgo otrávil řeku odpadními látkami ze svých továren.
Hidalgo řekl La Lloroně že nechce ji ani její děti. Oženil se s bohatou ženou, která chtěla věci, vyráběné v továrně. La Llorona hodila děti do řeky, protože by je čekal velmi těžký život. Potom padla mrtvá žalem. Odešla do nebe, ale svatý Petr jí řekl, že nemůže vstoupit, dokud nenajde duše svých synů. Nyní La Llorona hledá a hledá v zamořené řece své děti, nemůže však dobře vidět, protože voda je moc špinavá a temná. Její duch pročesává říční dno dlouhými prsty. La Llorona bloudí po březích řeky a stále volá své děti.
pozn.:Tento příběh má několik verzí, při zachování stejné pointy.
