Volným pokračováním prvního bolgu „Ženy, které „běhaly“ s vlky I.“ je tento druhý díl. Oba provázejí moje ilustrace a oba se týkají jednoho tématu „čisté vody v nás“. Tímto na nějaký čas opět zavírám stránky této skvělé knihy, ale pro Vás tedy ještě některé postřehy z ní.
Příjemné čtení...

Slovo tvořit (create) pochází z latinského slova creare, jež znamená produkovat, vytvářet (život), tvořit něco tam, kde dříve nebylo nic.
Když je žena postižena negativním Animem (pozn. - vysvětlení pojmu viz. blog „Ženy, které „běhaly“ s vlky I.“), jakékoliv úsilí o tvůrčí čin je odstrčeno. Vezme do ruky pero a továrna na řece plive svůj jed. Přemýšlí o studiu nebo začne studovat, přestává však uprostřed, dusíc se nedostatkem vnitřní výživy a podpory. Žena chce jít kupředu, ale neustále padá nazpět. Přibývá stále více nedokončených projektů ručních prací, nikdy neuskutečněných záhonů květin, nikdy nepodniknutých výletů, je stále více poznámek, jež nebyly nikdy napsány, stále více cizích jazyků, na něž nikdy nedošlo, stále více opuštěných hodin hudby, stále více nití na tklacovském stavu, které čeká a čeká...
To jsou otrávené děti La Llorony. Jsou všechny vhozeny do řeky, vrženy zpět do znečištěných vod, které je zpočátku tolik poznamenaly. Zde však není něco s  Animem v pořádku, proto je narušena schopnost rozlišovat jeden impuls od druhého, nemluvě o prosazení vlastních myšlenek ve světě. A řeka je tolik naplněna výkaly z komplexů, že z ní již nemůže nic povstat do nového života.
Stejně jako La Llorona musíme pročesávat řeku při hledání našeho duševního života, našich tvůrčích životů. A ještě jedna další důležitá věc. Musíme vyčistit řeku, aby La Llorona mohla vidět, abychom my i ona byli schopni najít duše dětí a abychom měli klid na obnovené tvoření.

Jak tedy získat řeku zpět?
Posílit se k zahájení čištění řeky. Je zřejmé, že je řeka znečištěná, odmítá-li žena upřímnou chválu a ocenění svého tvůrčího života. Negativní komplexy jsou obvzláště přitahovány nejlepšímy myšlenkami, nejodvážnějšími a úžasnými nápady a nekontrolovatelnými formami tvoření. Není tedy jiná cesta než povolat lépe jednající Animus a ten starší musí být odložen k odpočinku, což znamená, že musí být poslán dolů do té vrstvy duše, kam zakládáme znehodnocené impulzy a katalyzátory.
Reagovat, tím se čistí řeka.
Tvořivost je schopnost reagovat na vše, co se děje kolem nás, vybrat si ze stovek možných myšlenek, pocitů, jednání a reakcí, které v nás vyvstanou, dát všechno toto dohromady do jedinečné reakce, výrazu nebo poselství, které zachycuje tu chvíli, vášeň, význam.
Být nespoutaný, tím se čistí řeka.
Chceme-li jí dát její svobodu, musíme dát volnost svým životům, aby mohly proudit, aby mohlo cokoliv přijít, nic zpočátku neprohlížet. To je tvůrčí život. Tvoří jej božský paradox. Je to pouze vnitřní proces. Aby člověk mohl tvořit, musí se stát bláznem a unést to, že jej za něj lidé považují.
Začít, tak se čistí zamořená řeka.
Máš-li strach, strach z neúspěchu, říkám začni, musíš-li, tedy selži, znovu se dej dohromady a znovu začni. Není to neúspěch, který nás brzdí, ale neochota začínat znovu a znovu, která způsobuje, že stagnujeme. V tomto případě je lepší, když se s ním utkáš a budešt to mít za sebou, než když se na něj budeš vymlouvat, aby se předešlo čištění řeky.

Je-li řeka opět čistá, její tok je volný; tvořivost ženy se zvyšuje a ona pokračuje ve svých přirozených cyklech nabývání a ubývání.

Citováno z knihy „Ženy, které běhaly s vlky“, Clarissa Pinkola Estés.