Není žádná legrace, když chcete vybrat synkovi oblečení. Legrace to není tedy v případě, že už je tak velký, že má svou hlavu, ví, co se nosí, co mu sluší a co je zkrátka in. Nemůžete se tedy jen ohlížet na cenu a narvat na něj cokoli, to už ve věku dvouletáka, co se tváří jako dospělák, prostě nejde.

Včera večer jsem si pěkně zalezla pod peřinu s laptopem na kolenou a rozhodla se, že ačkoli je začátek září, musím být připravená na zimu, která už nám klepe na dveře. To znamená, že se už kamarádky vrhly na zimní nákupy a já nemůžu být pozadu (děsí mě představa, že mi vykoupí všechny „krámy“!). Spokojená otevřu na facebooku nabídku s oblečením a hle, co čert nechtěl, peřina se zvedá a objevuje se napřed Jožánkova hlava, pak i zbytek Jožánka. Tváří se tak, že jako bude vybírat ty hadříky se mnou, když už je to přeci pro něj!

No dobrá, sortiment je široký a je z čeho vybírat. Ještě jsem se ani nestačila zorientovat a syn už měl jasno. První kabátek, ani druhá bundička nepřošla a to jsem přitom zohlednila nejenom velikost, cenu, ale i jeho image.  Joža křičel: „ Nééé, toto nééé a toto fůůůůj!!  Některé oblečení jsem mu ale musela vyloženě vymluvit – třeba ten dlouhý růžový chlupatý kabát pro malé slečny. Jóža je zkrátka parádník!

Prozradím na něj, že každý den vyrabuje šuplík s loňskou zimní kolekcí bund (schválně to tam nechávám, aby náhodou nezačal šmátrat v jiném šupleti) a i přes horké letní teploty na sebe navleče nějaký ten model, kroutí se a předvádí před zrcadlem a sám k sobě s hrdým výrazem a prstem zapíchnutým do hrudi vykřikuje: „To je jáááááááá!“

Mimochodem, nakonec jsme ty zimní hadříky opravdu vybrali. Když bylo po akci, Jožan se na mě ani nepodíval, zařval  nahlas : „Dík!“ a šel si po svých záležitostech.

Takže? Zima u nás už nemá šanci. My jsme na ni řádně připraveni! Nicméně na teplá trička s dlouhým rukávem z mého fantazijního světa, která na Jožově tváři budí úsměv, se teprve chystám. Máte se na co těšit!