"Zamyslel ses někdy nad tím, proč jsouVánoce na konci roku?
Vánoční čas je vysoce duchovní, kdy na zemi vládne zvláštní energie.
Nyní můžeš čerpat světlo na celý rok.
Vánoce jsou i časem skládání účtů.
Musíš se ptát, jak jsi tento rok využil, jak probíhal tvůj duchovní vývoj.
Byl jsi tento rok Bohu blízko?
Prožíval jsi ho stále jako svého průvodce a vnímal jsi Jeho přítomnost?
Odpovíš-li na tyto otázky "ano", prožil jsi velký rok a Kristus se pro tebe o Vánocích skutečně narodil a o Velikonocích vstal zmrtvých po té, co zažil, vytrpěl, proměnil a pozdvihl kříž.
Proto ti přeji, aby se každý rok Kristus ještě více pro tebe narodil.
Nechť tvé nitro posvětí láskou a poznáním. Nekolísej.
Jdi vstříc Kristu a nikdy nezapomeň: Ty jsi vyvolen.
Ty jsi Kristus, se kterým se setkáš." Promluvy k Západu, Sathya Sai

"Miluji měsíc prosinec s jeho zvláštní duchovní silou.
Miluji spanilé světlo, které je Kristovým narozením darováno světu a dává prosinci jeho hloubku.
A malý příběh: byla dívenka a ta byla velmi osamocená.
Neměla nikoho, kým by se cítila být milována.
Nikde necítila teplo a neměla žádnou hračku, s kterou by mohla ukrátit dlouhý čas.
Proto vyšla ven, na sníh a postavila si sněhuláka.
Jemu svěřovala všechen svůj žal.
Objímala ho a nechala své slzy kanout po jeho chladné tváři. Pro dívku se ten sněhulák stal vším.
Ale slunce den ze dne stoupalo výš a dívka věděla, že přijde čas, kdy se sněhulák roztaje.
Proto ho však ještě víc milovala. Byla přesvědčena, že její láska může všemu zabránit.
Předsevzala si, že bude zahrnovat sněhuláka veškerou láskou, které je schopna.
To dělala celé dny a slunce stoupalo výš a výš.
Náhle se sněhulák naplnil velkým světlem.
V mžiku roztál a dívka se nacházela tváří tvář zářícímu mladíkovi. Ztratila svého sněhuláka.
Stalo se přesně to, čemu chtěla svou láskou zabránit.
A přesto byla naplněna štěstím.
V pohádce by se řeklo, že se setkala se svým princem.
V životě to však znamená, že její láska jí nadělila nebe na zemi a její oddanost byla odměněna tím největším naplněním." Promluvy k Západu, Sathya Sai

"Co se v letošním roce pro tebe změnilo?
V jakém ohledu jsi vyrostl?
Tuto otázku můžeš nejlépe zodpovědět, když se podíváš na svou řeč.
Stala-li se klidnější, jemnější, srdečnější, pak jsi udělal pokrok.
Jestliže ne, pak jsi se nevyvíjel nebo dokonce ještě více zatvrdil.
Použij této svaté vánoční doby k otevírání svého nitra a svou řeč spojuj se svým milujícím nitrem.
Ty si myslíš, že tvou nejvhodnější ochranou je agrese?
Jaký to omyl! Co řekl Kristus? "Kdo mečem zachází, také mečem schází!"
Ne agrese, ale láska je nejvhodnější ochranou.
Žádná větší není.
To neznamená, že by ses nesměl bránit nebo druhé vykázat do jijich mezí.
Mělo by se to ale dít laskavě,
vyhni se prudkosti a zápletce.
Žij lehce.
Buď jako pírko a tvá řeč ať je vánek, na němž se vznáší. Vyhýbej se všemu tvrdému a těžkému.
Mysli vždy na to: pírko které se vznáší, je volné.
Na pírko, které leží na zemi se snadno šlápne.
A pak naráz to není pírko, ale prach ulice.
Jaká škoda.
A jen proto, že chybí trochu větru, trochu lehkosti, trochu poezie, trochu srdce ..." Promluvy k Západu, Sathya Sai

4. neděle adventní

Poslední týden, kam patří i 4. neděle adventní, je věnován událostem předcházejícím narození Krista. Nejde jen o pouť těhotné Marie, o jesličky a Betlém… Početí a narození Krista je po staletí očekávaným přelomem v dějinách. Jako bychom měli  spoluprožít, že zaslíbení tisíc let stará se právě teď naplňují. Přelom dějin je přede dveřmi.

Lk 1,26-38

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

Tento čas je atmosférou očekávání.

Teprve ten, kdo něco či někoho čeká, může zažít radost Vánoc. K tématům evangelia patří pojem Logos – slovo. Bůh vyslovil toto „slovo“ a to není označení pojmu ani hra zvuků. Toto slovo je někdo. 2. čtení mluví o zjevení tajemství. To je právě vyslovení tohoto „Slova“ v nám srozumitelné řeči. Nemyslíme konkrétní jazyk s jeho pojmy, ale toho, kdo nám ukázal míru Boží lásky. Mariina odpověď je zároveň ukázkou, jak s tímto vysloveným Slovem máme naložit. Maria  slovo přijala a vyslovila své „staň se“. A toto slovo není souhra hlásek, ale někdo přímo v jejím životě! Řekneme-li Bohu své „ano“, odpovíme-li na Boží slovo, Bůh se stane v našem vlastním životě živoucím.

Z astronomického hlediska zimní slunovrat připadá na 21. prosince, kdy je den nejkratší a noc nejdelší. V tento den pak východ i západ slunce dosahují nejjižnějšího bodu na horizontu a po datu se východy a západy slunce posunují stále severněji.

Podle legend víme, že Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen, syn Bohyně a boha Cernunna. Zimní slunovrat byl den naděje neboť slunce začalo posilovat svou moc a dávalo tak příslib nového života. Ovšem nejen Keltové, ale i další kultury považují 21. prosinec za den narození svého buď slunečního nebo jiného vysoce postaveného boha. I křesťanské Vánoce nejsou ničím jiným než oslavou narození Ježíše Krista, který tak symbolicky přináší nové světlo do nejhlubší tmy.

Se zimním slunovratem se  pojí mnoho tradic a rituálů. Co se týká symboliky, Keltové věří, že po smrti existuje další život, ať už ve společnosti Boha nebo znovu na zdejším světě. Zdobili si tedy příbytek rostlinami, které my dnes vnímáme jako pohřební – tújemi, cypříšky, jalovci, zeravy, cedrem, zimostrázem… Keltové kdysi žili po celé Evropě, i v Malé Asii, takže výběr stálezelených rostlin je velmi pestrý. O zimním slunovratu k nim přibylo ještě jmelí a v západní Evropě i cesmína. Stálezelené rostliny symbolizují věčnost, jmelí je ochranou pro zlým vlivům a rudé bobule cesmíny značí slunce. A rostliny s ostrými trny či jehlicemi navíc chrání dům proti uřknutí a zlým úmyslům.

V den zimního slunovratu konzumovali žluté pokrmy, kaše, placky, vejce, pokud byla. Velké poleno se ozdobilo chvojím a pentlemi, poprášilo moukou a polilo pivem, whiskou nebo svěcenou vodou. To na znamení budoucí dobré úrody a na počest slunce. Poleno se pálilo slavnostně v rodinném krbu zbytkem polena od loňska a mělo hořet dvanáct dní – tedy tzv. svatých nocí do Tří králů.  První noc se u polena sešla celá rodina, bděla až do rána, vyprávěly se příběhy, pověsti a pohádky. Popel z tohoto polena se rozsypal po zahradě a poli, aby byla dobrá úroda. Také se ho špetka dávala do stájí a na půdu, aby dobytek prospíval a do domu neuhodil blesk. V období romantismu se poleno nevešlo do kamínek, která nahradila krby, tak se zdobené dávalo doprostřed vánočního stolu. V 19.století Francouzi vymysleli, že když už je to na stole, mohlo by to být i k jídlu a upekli roládu plněnou krémem a zdobenou jako dřevěné zasněžené poleno.

Veká ohniště byla časem nahrazena menšími krby a kamny. Velké poleno se vyměnilo za polínko, ozdobené svíčkami a větvičkami, umístěné doprostřed stolu jako vánoční dekorace…
Dvanáct nocí od slunovratu je zakázána těžká práce, neuskutečňují se obchody ani se neválčí. Jsou to svátky klidu a míru. Veškeré tradice  zdůrazňují nutnost očistit tělo i ducha a připravit se na nadcházející nový rok. Slavnostní večeři by měl předcházet celodenní půst. Oproti jiným dnům se výrazně mění jídelníček - víc se upřednostňují lehká jídla, spíš zeleninová, bez přemíry soli, cukru nebo tuku.  Tradičními jídly jsou ořechy,  kaštany, sušené ovoce, jablka, cukroví, koláčky, perník a zázvor. Tradičně se popíjí pivo,  ibiškový čaj, jablečný punč a míchané nápoje z vína na způsob střiků...

Také se připíjelo a žehnalo ovocným stromům v sadě, dobytku a jiným zvířatům, někde zakopávali pod strom ovocné koláče a lili jablečný mošt či pivo.  Na stromy se také vázaly červené pentle.

Z dalších zvyků mohu připomenout slámu pod vánočním stolem na znamení budoucí dobré úrody, talíř s pokrmem navíc pro náhodné příchozí (i když Keltové tohle většinou dělali už na Samhain), rozkrojování jablka, je-li tam hvězdička, házení okrájených jablečných slupek za sebe a věštění ženichova jména z výsledného tvaru.

Z jablek se dělaly různé ozdoby,  Jablečný svět, jablečné svícny, jablko propíchané větvičkami a kořením, a také jablečný vrkoč se sušeným ovocem pro děti.

Další tradicí bylo věštění budoucnosti například z rozkrojených jablek nebo ořechů, což se opět zachovalo až do dnešní doby. Zdravý a nepoškozený plod znamenal stěstí a prosperitu, červivý nebo jinak poškozený pak nemoc nebo neštěstí.

Na zimní slunovrat se pekly rituální koláče, zdobené tak, aby připomínaly slunce. Koláč se pak rozdělil mezi celou rodinu, což mělo zajistit, že všichni zůstanou pohromadě a budou zdraví.

Keltové také zdobili své domy jmelím, cesmínou,  a stálezelenými jehličnatými větvemi na připomínku znovu se obnovující životní síly. A samozřejmě si předávali dárky, snad jako připomínku velkého daru Bohyně v podobě narození slunečního boha, nebo jen tak pro radost, aby prosvětlili tento temný čas.