Prastará svatyně,

v hnědé a zlaté,

k uctění bohyně

nad všechny svaté.

Bohyně přírody,
jež na nás shlíží,
chodí k ní průvody
svěřit, co je tíží.

Amulet matky
visí tu u vstupu,
na zdech látky
vytváří temnotu.

Ve středu svatyně
na zdobném oltáři
leží tam nevinně
mísa světlo odrážíc.

Nádoba magická,
kde živly jsou spoutány,
v malinkých sklíčkách
hvězdou pak spojeny.

Obětní rituál tajný,
kde mísa roli hraje,
kde hájí se zájmy,
člověka, místa, kraje,

provádí kněžky
s vášní v srdci,
tajíc prohřešky,
jak radí mudrci.

Modlitby tiché jdou,
od ucha k uchu,
kéž k živlům vedou,
kéž dojdou ku sluchu.

Jak oheň se zemí,
tak voda se vzduchem
naslouchat jim umí,
chráněni před ruchem.

Dotknout se srdce
svého je cílem,
nejde to lehce,
je třeba píle.

Ohněm srdce prošlé,
se zemí je spjaté,
časem již zašlé
a na šňůře jaté.

Kněžky chrámu
matky všech bohů
každý den k ránu
hovoří k duchům.

Duchové hodní
svatyni hlídají,
stále, den po dni.
Akáše jim říkají.

Každý svůj malinký
připne si amulet,
na matku vzpomínky
vrátí se hned.

Na matku přírody,
co živly ovládá,
nejsou to náhody
ni štěstí nahrává.

Vše spjato je
svým vlastním osudem,
ona vládcem je,
ikdyž my tu nebudem.

Osud jak osud
dolar či frank,
vy pro nás, prosím,
hlasujte dál.

Hlasujte pro matku,
hlasujte pro mísu,
hlasujte srdcem,
ať radost vás provází.